Vladimír Pukl

Výstava akademického malíře a grafika Vladimíra Pukla ve vsetínském zámku

Po více než 40-ti letech je v prostorách vsetínského muzea k vidění monografická výstava životního díla akad. malíře, grafika a výtvarného pedagoga Vladimíra Pukla. Tento všestranně nadaný výtvarný umělec, který se věnoval rovněž sochařské tvorbě, patří dnes již k polozapomenutým akademickým osobnostem minulého století.

Výstava je realizována ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc, kterému Kamila Puklová, vdova po Vladimíru Puklovi, věnovala v roce 1975 jeho písemnou pozůstalost a umělecká díla, která dosahují počtu tisíci kusů sbírkových předmětů. Na výstavě je prezentován zúžený výběr jak z fondu olomouckého, tak i vsetínského muzea, a to kolem sedmdesáti uměleckých děl - konkrétně 29 maleb, 20 grafik, 11 kreseb a 7 plastik, vytvořených mezi lety 1917 až 1962. Ve vstupní místnosti Zámecké galerie jsou vystaveny obrazy vztahující se svým námětem k Valašsku, v hlavním výstavním sále pražské motivy a malby, kresby a grafiky z cest po Itálii a Chorvatsku, v posledním výstavním sále portréty, akty a figurální scény s mnohdy symbolickým a alegorickým obsahem.

Vladimír Pukl se narodil v závěru 19. století. Pocházel z Hané, z Prostějovska (přímo v Prostějově vystudoval Zemskou vyšší reálnou školu a pracoval zde nějakou dobu jako poštovní úředník). Jeho cesta k umělecké profesi byla složitá. Byl vlastně výtvarně talentovaným samoukem, který své tvůrčí úsilí završil ve zralém věku (ve svých 33 letech) studiem na pražské Akademii výtvarných umění, kde pro svou nespornou uměleckou zralost absolvoval grafickou speciálku už ve třetím školním roce. Nejprve - před 2. světovou válkou - působil na grafické speciálce jako asistent a po ní grafický ateliér vedl až do roku 1958. Válku prožil na Valašsku. Usadil v malebném "Kútě" u Hošťálkové, kde nalezl svůj druhý domov a po odchodu z Prahy sem trvale přesídlil na důchod. Za své celoživotní zásluhy byl v roce 1960 jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel o deset později, v roce 1970 v Olomouci.

Vladimí Pukl byl pro výtvarný tradicionalismus, akademickou vytříbenost i virtuozitu projevu některými dobovými kritiky odsuzován. Přes Puklova zjevná východiska tvorby v tradicích českého baroka a evropského umění 19. století nebylo jeho navázání na výtvarné vizuální dědictví výrazem pouhého epigonství, ale důsledkem umělecké, tvůrčí i řemeslné poctivosti vyrovnat se s ní a rozvíjet ho v míře a způsobem, které jsou vlastní jeho osobnímu naturelu. Mistrně ovládal umění kresby, prazáklad všech výtvarných disciplin, s bravurní řemeslnou jistotou užíval rozličné grafické postupy, vytvořil si vlastní malířskou techniku, s lehkostí nečekanou u grafika a malíře modeloval trojrozměrné plastiky a složitě komponované figurální reliéfy. Při výčtu všech uměn, kterými disponoval, lze jen s obdivem zhlížet na Puklovu tvorbu výtvarně tak rozmanitou a počtem vytvořených děl tolik obsáhlou.

Zásadní význam pro Puklovu tvorbu měly jeho studijní cesty po jižní a jihovýchodní Evropě, zde se v Puklovi grafikovi zrodil malíř, zaujatý barevně světelnou atmosférou podnebí přímořských oblastí u Středozemního (potažmo Jaderského) moře. V roce 1935 podnikl svou první výpravu do Itálie, která vedla přes Terst do Benátek, Florencie, Říma, Neapole na ostrov Capri. O tři roky později navštívil Sicílii - Palermo a Syrakusy a vracel se domů přes Assisi a Peruggii. Mezitím uskutečnil ještě dvě cesty na Jadran, pobýval např. v Bakaru, Bašce a Rábu. Ze svých cest si přivezl značné množství kreseb - momentky, které sloužily jako podklad pro následné malířské zpracování. Zachycoval atmosféru, náladu, proměnlivou hru světla stínů, světelnou situaci určité chvíle odehrávající se v malebném zákoutí starobylých městeček, v křivolakých uličkách, v přístavech. I když zobrazoval motivy zdánlivě statické, doslova zátiší městských interiérů, dokázal v nich probudit život právě pomocí dramatických světelných kontrastů, chvějivé vibrace světla, dále např. i vlajícím prádlem v uličkách, rozverně ukotvenými loďkami nebo pohybem, gesty, temperamentem drobných postaviček či zkratkovitým postižením odehrávajícího se děje. Posun od imprese k expresivitě podání dokládají žánrové kresby a malby s motivy Palerma. Vystavená díla z cest intenzivně promlouvají o svěžesti a síle Puklových vizuálních zážitků i emotivních prožitků.

Malby z Valašska postihují samozřejmě odlišnou barevně světelnou atmosféru. Jsou prodchnuty ztišenou malebnou poetičností. Obzvláště obrazy zahrady v Kútě jsou doslova malířovým intimním vyznáním. Byl okouzlen jejími tajemnými proměnami, jejím zahalováním se do zlatavých, modravě stříbřitých či narůžovělých oparů a mlh. Snaží se zachytit tu prchavou, chvějivou vibraci barevného světla a zahrada se pod tahy jeho štětce a špachtle mění až v barevně světelný přelud.

Kurátor

Mgr. Olga Mehešová / kurátor-historik umění

Autor

Mgr. Olga Mehešová / kurátor-historik umění