Pavel Drda - Veselá Pele

Výstava akad. sochaře Pavla Drdy (3.3. 1958) z Bystřičky představuje výběr z umělcova díla vytvořeného v průběhu posledních desíti let. Těžištěm výstavy je autorova tvorba z let 2008 až 2013. Vedle téměř tří desítek keramických reliéfů je prezentováno na dvacet kameninových a bronzových plastik.

Dominantním tématem výstavy je téma "Žena-Krajina", které autor ve své keramické reliéfní tvorbě rozpracovává od roku 2006-07 a od loňského roku ho rozvíjí v souboru děl inspirovaných pobytem na Havaji a tamějším mýtem o polynéské bohyni vulkánů Pele. Podle komorní bronzové plastiky Veselá Pele je pojmenovaná i tato současná výstava.
Pavel Drda pojímá tuto mocnou bohyni více jako dárkyni (a stvořitelku havajských ostrovů) než krutou ničitelku života. Na umělcových keramických reliéfech její údy a křivky těla splývají s reliéfem exotické ostrovní krajiny - z jejího sošného těla vyrůstá úpatí sopky, linka jejího boku a břicha lemuje jako písečná pláž mořské pobřeží… Kult bohyně s ohnivým temperamentem a výbušnou povahou, sídlící v kráteru činné sopky Kilauea, je opředen řadou bájných příběhů. Trápení z nešťastných lásek se smrtelníky a bohy poznamenaly krajinu stopami v podobě Peleniných „slz“ a její rusé „vlasy“ se proměňují ve smrtonosné proudy rozžhavené lávy... A proč valašského umělce fascinuje právě tato exotická bohyně? Snad proto, že vládne mocnému živlu, který je pro jeho keramickou tvorbu - umění žáru ohně - nezbytný.

Akademický sochař Pavel Drda je bytostným figuralistou se smyslem pro monumentální formu i zemitý a robustní senzualismus. Keramická hlína je pro umělce - absolventa SPŠ keramické v Bechyni a VŠUP v Praze - základním a výchozím elementem tvorby, tj. je stavební surovinou i výrazovým a obsahotvorným médiem. Ponechává obnažený její surový půvab, zrnitou drsnou strukturu, případně ji kombinuje s dalšími materiály, zejména taveným sklem.

Tvorba Pavla Drdy je hluboce humanistická, je o člověku, jeho křehkosti i síle, i o jeho prostých a nadčasových příbězích.

Vedle trojrozměrných plastik se v posledním desetiletí stále intenzivněji zabývá i reliéfní tvorbou. Fascinuje ho mýtus krajiny. Jednak té valašské zmáčené deštěm a vonící hlínou s motivy rozoraných kamenitých polí, kaluží, studánek, šlépějí vtištěných do půdy, ztajených pokladů … nebo té archaicky mytičtější, v níž zvlněný terén krajiny splývá tu čitelněji, onde jen v náznaku se smyslnými liniemi ženského těla (a téma Žena¬-Krajina (nebo také Bohyně-Matky Země) je na reliéfních obrazech rozehráno v několika erotizujících variantách).

Kurátor

Mgr. Olga Mehešová / kurátor-historik umění