Antonín Kaderka - Jak šel čas...

Antonín Kaderka vystudoval vsetínské gymnázium a ve studiu pokračoval na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kterou absolvoval v roce 1959. Od konce 50. let vystavoval doma i v zahraničí na řadě samostatných i skupinových výstav (např. jako člen sdružení výtvarných umělců Arkáda).

Svou celoživotní uměleckou tvorbu prezentoval v loňském roce při příležitosti svého životního jubilea - sedmdesátých narozenin - na dvou vsetínských výstavách nazvaných Jak šel čas I. a II., uspořádaných v Galerii Stará radnice a v Galerii V Poschodí Knihkupectví Malina. Na tyto přehlídky Kaderkova díla navazuje současná výstava ve vsetínské Zámecké galerii, která uzavírá autorovu sérii jubilejních výstav instalací nejrozsáhlejšího průřezu jeho dosavadní tvorby a to prezentací téměř 70ti exponátů (obrazů - olejů, pastelů, temper, tužkových kreseb, volných i užitých grafik).

Letošní výstava je zároveň realizovaná i při příležitosti výročí města Vsetína, jemuž je Antonín Kaderka vnímavým portrétistou a - jak Vás o tom jistě přesvědčí především soubor vystavených kresebných vedut - i věrným dokumentaristou. Celý svůj život - osobní, profesní i umělecký - zasvětil právě Vsetínu, kde jako pedagog působil (a příležitostně i dále jako emeritní profesor působí) na místním gymnáziu. Jako malíř, kreslíř a grafik zachycoval a ztvárňoval ve svém díle starou i novou zástavba města, vsetínská zákoutí, periferie i panoramata, jeho urbanistické a architektonické proměny i jeho - výtvarníkovou fantazií přetavené - imaginativní metamorfózy: motivy věcně oproštěné na podstatné formy a znaky, skrumáže dominantních prvků, jejichž strohost je mnohdy ozvláštněna technickým či architektonickým detailem, záměrné proporcionální a perspektivní stylizace, vytvářející a umožňující vnést do obrazů nejen překvapivé prostorové vztahy a pohledy, ale i významové posuny. Z děl z posledních let bych uvedla např. obraz Píseň noci, u nějž vsetínský zámek organicky prorůstající s Novou radnicí působí enigmaticky jako snový přelud. Nebo rozměrnou olejomalbu Staré Jasenky z roku 1997 vyvolávající svými hustě posázenými hranoly jednotlivých stavení v dramaticky kontrastním černobílém provedení na znepokojivě temně zeleném pozadí úzkostný pocit pomíjivosti; jaké si symbolické pietní ztvárnění mementa mori rodného města. A autorovou obraznou vzpomínkou na dřívější podobu Vsetína je i monumentální vsetínské panorama z roku 2001, které znázorňuje původní vzhled nábřeží ještě před urbanistickými úpravami, tak jak ho např. ztvárnil už na pastelu Moje město z roku 1974.

Vedle děl s architektonickými motivy Vsetína či s rázovitou valašskou lidovou architekturou zasazenou do typicky kopcovité krajiny místního regionu tvoří od 60. let rovněž abstraktní díla, označovaná samotným autorem za experimenty. V souladu a paralelně s dobovými trendy, prosazovanými generací šedesátých let, Antonín Kaderka výtvarně experimetoval jednak se strukturální abstrakcí (viz obraz Zeď, Černé slunce), užívající působivosti a významovosti texturální složky díla, tj. nanášené hmoty členěné do haptických struktur, a dále i s geometrickou abstrakcí, která byla a je svou racionalizací umělecké tvorby autorovu naturelu zjevně bytostně bližší a k níž se navrací rovněž v současnosti. Zprvu se u něj jednalo např. o tzv. chladnou geometrickou abstrakci - viz vystavená trojice obrazů, u nichž do základního (a ve výsledném malířském provedení zanikajícího) čtvercového rastru je mnohočetně vepsán geometrický útvar - kruh. Autor tak vytváří kompoziční - barevné i formální - variace sériově opakovaného motivu, které umožňují tvůrci experimentovat např. s pravidly teorie působivosti studených a teplých barev. Ráda bych upozornila i na křehce a lyricky vyznívající soubor drobných prací vzniklých hravou technikou otisku tiskátek s motivy kružnice, čtverce, hvězdy, které tvoří základní, stavební vzorky výsledných tapetových kompozic. Současná geometrická abstrakce v autorově díle je subjektivně pojata, ke slovu se dostává malířský rukopis narozdíl od dřívější přísně hladké - odindividualizované - malby, a autor opouští strohý kompoziční rozvrh a symetrii a vnáší do díla dynamický barevný i tvarový prvek. Ovšem společným jmenovatelem autorovy geometrické abstrakce doby dřívější i dnešní zůstává celkové dekorativní vyznění děl, experimentování s kompozičními zákonitostmi obrazu, hledání řádu a harmonie.

Instalace ve třetí výstavní místnosti, kde je společně představena abstraktní i předmětná tvorba, se může jevit jako značně kontrastní a formálně nesmiřitelná. Ale právě v obou polohách umělcova díla lze nalézt souvislosti, vzájemné propojení a domýšlení formálních problémů jako je tomu např. u obrazů Střech a Krystalů, které vznikají souběžně v polovině 60. let, nebo u malby nazv. Studený měsíc, jehož základní plošně lineární rozvrh odkazuje k umělcově zkušenosti s geometrickou abstrakcí.

Konstantami díla profesora Antonína Kaderky - ať už hovoříme o abstraktní či předmětné, figurativní tvorbě - jsou: tektonický až konstruktivní ráz, geometrismus či geometrizující tvarosloví, redukovaná barevnost a racionálně kontemplativní koncepce.

Kurátor

Mgr. Olga Mehešová / kurátor-historik umění