Zkamenělý život

Z geologických sbírek muzea je její paleontologická část nejvíce cenná z regionálního i celostátního pohledu. Její hodnota tkví nejen v samotné hodnotě sbírkových předmětů této podsbírky, ale také v historii jejího získání. V naší oblasti výskyt fosilních organismů pokrývá poměrně dlouhé období od prvohor až po čtvrtohory. Je to způsobeno výskytem exotických hornin z prvohor a druhohor ve flyšových druhohorních a třetihorních vrstvách.

Prvohory

Nejstarší doklad zkamenělých organismů získaných z povrchu mimo hloubkové vrty je ze spodního devonu. V korytě Bečvy u Choryně byl nalezen otisk části těla konulárie druhu Parakonularia hanuši. (Obr. 1). Ač jsou konulárie velice zajímaví bezobratlí živočichové, je jim věnováno velmi málo pozornosti. Konulárie řadíme ke třídě medúzovců (_Scyphozoa_), kteří jsou také čtyřčetně souměrní a do kmene láčkovců (_Coelenterata_). Konulárie byly celosvětově rozšířenou skupinou. Stratigrafický rozsah výskytu konulárií klademe zhruba od středního kambria do spodního triasu. Největším druhovým vývojem prošly konulárie během celého ordoviku a siluru. Od karbonu je naopak zaznamenán pokles druhové diverzity. Konulárie žily v širokém spektru životních podmínek v mělkovodním mořském prostředí, které mohlo zasahovat až k oblastem okrajového šelfu. Svrchnokarbonské horniny vyskytující se u Choryně jsou tektonické útržky dopravené sem při přesunu flyšových příkrovů z podloží do svrchní stavby karpatského flyše. Nachází se zde především fosilie flóry odpovídající vrstvám karvinského souvrství v hornoslezské kamenouhelné pánvi. Nejhojněji se zde vyskytují hlavně přesličky (_Calamites, Annularia – obr. č. 2), kapraďorosty (Mariopteris_ – obr. č. 3, Neuropteris, Sphenopteris) a plavuně (_Lepidodendron_, obr. č. 4 a 5). Vzácně byly nalezeny kordaity (_Cordaites_, obr. č. 6) a jinany.

Druhohory

Zkameněliny nebo fosilie nalézané v našem regionu, tedy ve flyšovém pásmu Západních Karpat se dělí dle způsobu jejich výskytu do několika skupin. Do první skupiny řadíme zkameněliny, vyskytující se současně se vznikem flyšových uloženin. Zde řadíme především mikrofosilie v jemnozrnných uloženinách (Obr. 7). Tyto fosilie mají určující význam i pro určení stáří těchto usazenin. Jde především o dírkovce (_Foraminifery_). Patří zde také tzv. ichnofosilie, což jsou stopy po činnosti organismů. Ty pomáhají osvětlit tzv. paleoekologické podmínky na dně flyšového moře v druhohorách a na začátku třetihor. Fosilní stopy nebo bioglyfy jsou stopy po lezení nebo potravní stopy – požerky. Jejich původci nejsou přesně známi, ale dle analogií ze současných moří jde o stopy zanechané především mnohoštětinatými červi (_Polychaeta_) nebo plži (_Gastropoda_). V hlubokomořském prostředí se v řadě případů jedná o jediné organismy zde se vyskytující. K nejčastěji v regionu nalézaným ichnofosiliím patří v těchto hloubkách nereitová a zoofyková ichnofacie. U Lhotky nad Bečvou a Choryně byly nalezeny ichnofosilie Spirographe, Cosmorhaphe (Obr. 8) a Helminthoida. Z mělkého pobřeží moře pak jsou nalézány stopy ichnofacie kruzianové a skolitové. Jeden z nejhojnějších je požerek Alcinidiopsis. Jedná se o válečky 10-30 cm dlouhé s průměrem od 2 do 6 cm s granulovaným povrchem. Společně s ním se vyskytují podpovrchové potravní stopy Fodichnia a Planolites (Obr. 9). Ke kruzianové ichnofacii se řadí také ichnofosilie Dactylodiscus beskidensis, popsaná poprvé v Beskydech Dr. Pličkou, což je otisk ústního ústrojí regulárních ježovek (_Echinodermata_). Tato stopa po výskytu byla nalezena mnohokrát v třetihorních pískovcích u Zubří a také u Choryně.

Vápencová bradla. Poměrně hojné jsou zkameněliny v druhohorních vápencích z bradel štramberských a kopřivnických vápenců u Jasenic nebo u Skaličky na Přerovsku. Tyto horniny jsou ve flyšovém pásmu exotické, protože se sem dostaly buď jako útržky při tektonických pohybech nebo jako skluzová tělesa z břehů na dno třetihorního moře. Jsou to převáženě amoniti (Obr. 10, obr. 11), ramenonožci, koráli, plži, ale také houby, mechovky, lilijice, aptychy a ježovky. Podobná fauna se vyskytovala v již zaniklém lomu u Skaličky na Přerovsku, která se nachází ve sbírkových dokladech především v kelečské části podsbírky. Vápencové valouny s druhohorní a také prvohorní faunou i flórou se ovšem nacházejí i ve valounových bahnech frýdlantského souvrství podslezské jednotky i ve slepencích slezské jednotky a račanské jednotky magurského flyše.

Třetihory

Další významné fosilie byly nalezeny v menilitových vrstvách u Rožnova, Valašského Meziříčí, Choryně, Loučky a Kelče. Jde o organismy obývající třetihorní moře Tethys. Tyto geologické vrstvy však byly k nám přesunuty při třetihorních horotvorných pohybech stovky až tisíce km daleko ze severní Afriky, případně z Balkánu. Menilitové vrstvy se usazovaly za zvláštních podmínek v nevětraném hlubším mořském pobřeží, které bylo bohaté na organickou hmotu. Rozklad organických zbytků proto probíhal velmi pomalu a byly zde i dobré podmínky pro fosilizaci organismů. Hlavními horninami jsou velmi jemnozrnné jílovce, v nichž byly dobře otištěny a zachovány zbytky organismů. Nejznámější z nich jsou hlubokomořské ryby někdy se světelnými orgány. První nálezy v naší oblasti pocházejí z Kelče, jejich sběr provedl ředitel zdejší školy, Jaroslav Očenášek. Byly uloženy v tehdejším Krajinském muzeu, odkud později přešly do sbírek Okresního muzea ve Valašském Meziříčí. Nálezy uložené v našich sbírkách a jejich menší část i ve sbírkách Moravského zemského muzea i Přírodovědeckého muzea ve Vídni představují dosud nejbohatší kolekci třetihorních ryb. Ta byla ještě rozšířena koncem 20. století nálezy od Rožnova pod Radhoštěm a novými nálezy od Kelče i od Choryně, které sbíral bývalý geolog muzea, Miloslav Požár. Nejvýznamnějším unikátem sbírky je kompletní a v ČR jeden z největších exemplářů fosilní ryby druhu Anenchelum glarisianum. Doklady tohoto druhu jsou ve sbírkách velmi početné ze starých i nových sběrů (Obr. 12 a, b). Zajímavý je i dosud jediný doklad o avifauně oligocénu u nás – dokonalý otisk ptačího pera. Hlubokomořské ryby mají světlené orgány a ty jsou na některých fosilizovaných exemplářích dobře patrné. V menilitových vrstvách u Kelče byl objeven nový druh vážky – _Oligoaeschna _kwaceki, jejím nálezcem byl rovněž Miloslav Požár (obr. 13). Otisk i negativ jejího křídla je jako holotyp (exemplář použitý pro popis nového druhu) uložen v depozitáři ve Valašském Meziříčí. Nejhojnějšími zástupci rybí fauny menilitových vrstev jsou ryby druhu Clupea, Glossanodon, Anenchelum a rod Cetorhinus z paryb. Jejich žaberní násadce. tzv. branchiospini jsou spolu s šupinami sleďů (_Clupea_) řadí k nejčastějším nálezům z menilitových vrstev. Žralok Keasius parvus (Obr. 14) patřil k největším druhům tehdejšího moře, dosahujícího délky až 15 m, ovšem jednalo se o planktovožravý druh příbuzný ještě nyní žijícím žralokům - velikému nebo obrovskému. Vzácné jsou nálezy zubu pravého žraloka liškouna (rod Alopias) – obr. 15. Poměrně vzácné jsou v našem regionu nálezy těl hlubokovodních ryb se světelnými orgány, např. rod Diaphus (obr. 16). Kvůli druhové bohatosti, zachování, pestrosti a způsobům fosilizace patří rybí fosilie k nejvýznamnějším zkamenělinám oblasti. Na nalezištích v Kelči a u Choryně byly kromě ryb nalezeny ještě zástupci třetihorní suchozemské flóry a řas. Jde o jehličnany rodů Pinus, Sequioa a Glyptostrobus, z krytosemenných rostlin jde o rody Embothrites a Dicotylophyllum. Pochází odtud i množství zkamenělých dřev (Obr. 17), jejichž druhové zařazení dosud nebylo provedeno. Další nové nálezy karbonské flóry od Choryně ještě nebyly determinovány.

Čtvrtohory

Ve sbírkách se nacházejí i fosilie kostí čtvrtohorních savců z konce doby ledové – stoličky a část klu mamuta, kosti nosorožce srstnatého, lebka a obratel medvěda jeskynního a další. Toto téma však bude prezentováno v jiné zprávě na začátku roku 2014 spolu s nerosty a horninami, které se do západní části sběrné oblasti muzea dostaly tavnými vodami z ledovce od nynějšího Nového Jičína přes cca 160 - 200 000 lety.

Karel Pavelka

kurátor-zoolog, správce paleontologické podsbírky