Zimování ptáků na Valašsku

Zimování ptáků v určitých oblastech je závislé na jejich poloze. Střední Evropa je zimovištěm mnohých druhů hnízdících severněji od nás, především ve Skandinávii. Tyto severské ptačí druhy známe jen ze zimy, protože u nás nehnízdí. Kromě toho na Valašsku zimují i severské populace druhů, které hnízdí také u nás. Dále se v zimě u nás vyskytují tzv. stálé druhy, jejichž hnízdiště a zimoviště se kryjí. Početnost a druhové spektrum vyskytujících se ptačích druhů závisí do značné míry na potravních možnostech na severu a také na klimatickém průběhu zimy v širší oblasti střední a severní Evropy. Posledním pozorováním brkoslava severního v polovině dubna bylo ukončeno zimování severských druhů ptáků na Valašsku. Zkráceně je možno říci, že početnost zimujících ptáků v zimě 2012-2013 až na výjimky byla v naší oblasti u většiny druhů znatelně menší, než v minulých letech.

Jedinou výjimkou je výskyt již zmíněného brkoslava severního. Po několika letech se uskutečnila opět velká invaze tohoto druhu ze severní Evropy, především ze Skandinávie a Ruska. Brkoslavi se objevili poměrně pozdě, až v prosinci, a největší hejna zjištěná ve Val. Meziříčí nebo v Ratiboři dosáhla asi 700 ex. Byla to příletová hejna, která se pak rozptýlila do menších hejn po 50 až 100 ptácích. Ptáci byli pozorováni především na okrajích měst nebo v parcích a živili se především na bobulích jmelí bílého nebo na spadaných jablkách. Největší předodletové hejno bylo pozorováno v parku u zámku Kinských ve Valašském Meziříčí kolem poloviny března 2013 a čítalo kolem 800 ptáků (viz obr. č. 1 a č. 2). Rovněž výskyt dalšího severského druhu pěnkavy jíkavce byl omezen na pozorování jednotlivých ptáků nebo jen malých hejn (Obr. č. 3). Ojediněle byla zjištěna i sněhule severní. Z dalších již neseverských zimujících ptáků se každým rokem vykytuje drozd kvíčala. Její početnost byla však výrazně menší - byla pozorována hejna maximálně do 100 ptáků. V minulých zimách byla pozorována hejna až o několika stovkách jedinců (Obr. č. 4). Téměř každoročně se u nás objevují i severští hýli obecní, kteří jsou poněkud větší, než naši hýli a hlavně vydávají odlišný, ornitology dobře rozeznatelný hlas.

Z vodních ptáků byl každou zimu viditelný v horní a střední části povodí Bečvy výskyt početných hejn kormorána velkého. Při déletrvajícím zámrzu hladiny Bečvy se v minulých letech ptáci objevovali až na Horním Vsacku v oblasti Karolinky nebo dokonce až u Velkých Karlovic. Již loňskou zimu byl výskyt tohoto druhu omezen jak plošně, tak početně. Přesto bylo několik pozorování většího hejna asi o 300 kusech. Letošní zimu však byli kormoráni téměř neviditelní – maximálně početné hejno čítalo jen 70 ex. u Milotic nad Bečvou a na nocovišti ve Vsetíně - Lázkách se ptáci vyskytovali jen několik dní začátkem března v maximálním počtu kolem 30 ex. Jinak byly pozorovány menší skupinky především na Vsetínské a spojené Bečvě. Původní vsetínské nocoviště na Bobrkách letos nebylo prakticky obsazeno (Obr. č. 5 a obr. č. 6). Další pravidelně zimující druh na Bečvě, morčák velký, byl pozorován pouze po jednotlivých malých hejnkách. Zimování na štěrkovnách u Hustopečí nad Bečvou ani na Bečvě mezi Kladeruby a Miloticemi nad Bečvou se týkalo pouze jedinců nebo malých skupinek. Přitom loňskou zimu zde bylo pozorováno kolem jedné stovky jedinců. V letošní zimě se výskyt takto početných hejn přesunul na Bečvu pod Hranicemi. U Valašského Meziříčí nedaleko splavu pod Juřinkou byl v listopadu 2012 zjištěn výskyt potáplice severní. Již tradičně se kolem Bečvy mezi Valašským Meziříčím a Teplicemi nad Bečvou vyskytuje 1 až 2 jedinci orla mořského, který nedaleko také již několik let hnízdí, Rovněž početnost běžného zimujícího druhu, kachny divoké, byla omezena jen na města a některé průmyslové vody. Na Bečvě mimo města a obce byl výskyt druhu minimální. Je ovšem nutno dodat, že v tomto případě se jedná z velké části o místní polokrotkou populaci. Tito ptáci jsou stálí, protože mají i v zimě ve městech dostatek potravy a tak i při tuhých mrazech nemají potřebu odlétat do jižněji položených oblastí. Ani divocí ptáci zimující na Bečvě se oproti minulým letům nevyskytovali početně (Obr. č. 7). Stálým průvodcem Bečvy v zimě jsou také zástupci brodivých - především volavka popelavá a na spojené Bečvě také volavka bílá. Vzácností není na Bečvě ve střední části Pobečví mezi Choryní a Černotínem zimující orel mořský (viz Obr. č. 8).

Mnohými lidmi poměrně sledovaný je výskyt drobných ptáků na krmítcích v obcích a městech. Výskyt zde začal až po příchodu pravé zimy s mrazy a dostatkem sněhu, což nastalo až kolem Vánoc. Pokud není krajina zcela pokrytá sněhem, jsou schopny si především sýkory nalézt dostatek potravy pod kůrou stromů. Výskyt na krmítkách byl proto nárazový, ptáci se zde vyskytovali především v obdobích s velkou sněhovou pokrývkou a silnějšími mrazy. V březnu se již zde objevovala i početná hejna čížka lesního, místy i skupiny dlaska tlustozobého. Ve městech již tradičně dobře přezimovali kosi černí, kteří se živí nejen zbytky pečiva na chodnících, ale také bobulemi okrasných keřů. Významné jsou pro ně v tomto případě bobule skalníku, který je vysazován kolem cest ve městech a na kruhových objezdech. Kosi jsou schopni se k bobulím dostat i přes vysokou sněhovou pokrývku. Na okrajích měst a v obcích se místy vyskytovala početná hejna strnada obecného s vrabcem polním. Jejich přítomnost je častější v rovinatějších místech v nivách obou Bečev a spojené Bečvy. Tito ptáci se často koncentrují u polních hnojišť.

Karel Pavelka, zoolog Muzea regionu Valašsko