14.prosinec 2016
Pravděpodobně každý obyvatel Valašska je obeznámen s bohatou tradicí sklářské výroby v našem regionu, která se rozvíjela od druhé poloviny 19. století zejména v Krásně nad Bečvou, Karolince nebo Vsetíně. Ale jenom málokdo ví, že tato tradice má mnohem hlubší kořeny sahající až k počátku 17. století.
Někdy v této době se majitelé vsetínského a meziříčsko-rožnovského panství rozhodli využít potenciál rozlehlých lesů jinak než na palivo a stavební materiál. Volba padla na sklárny, které mohly těžit dostatečné množství vodních zdrojů a kvalitního dřeva. Dřevo se využívalo nejen jako palivo, ale hlavně jako zdroj potaše (uhličitan draselný získaný z bukového popelu), která byla důležitou složkou při výrobě skla. Jednalo se o jednoduché putovní výrobny, které vyráběly jenom základní produkci, nejčastěji okenní kolečka a užitkové stolní sklo a po vytěžení dřeva v rentabilním okruhu se stěhovaly na jiné místo.
Badatelský tým Muzea regionu Valašsko se již od minulého roku zaměřuje právě na tyto sklárny. Výzkum sleduje dané objekty především z hlediska archeologické, historicko-umělecké a historické vědy. Sekundárně se na řešení problému podílí etnografie, environmentalistika a sklářské technologie.
V rámci první etapy jsme si po rozboru písemných pramenů a jejich následné konfrontaci se starými i aktuálními mapami rámcově vytipovali několik míst, které by mohly ukrývat zbytky lesních skláren. Překvapivě poměrně hodnotné byly i výstupy získané zpovídáním místních pamětníků. Narativní historie překvapivě dokázala reprodukovat přibližně 350 let staré informace a také díky ní se nám daří zmenšovat rozsáhle lesné plochy, které musíme, díky vágní lokalizaci skláren v původních písemných pramenech (např. sklárna v Prostřední Bečvě, nebo huť v údolí Břežitá) prozkoumat.
Kromě zjištění a zaměření poloh lesních skláren se snažíme objevit i život za jejich zdmi. V první etapě jsme zatím jenom přibližně rekonstruovali příběh sklářského rodu Mayerů, s kterým jsou spjaty začátky tohoto odvětví na Valašsku.
První etapa projektu ukázala, že výzkum lesních skláren na Valašsku má skutečně potenciál přinést nové, neotřelé informace. Nejlepším příkladem je fakt, že poslední velká publikace věnující se historickému sklu na Moravě uvádí ve sběrné oblasti Muzea regionu Valašsko, pouze dvě polohy a jenom na základě písemných pramenů. Naopak my můžeme říct, že víme o patnácti lokalitách a z toho jsme už čtyři nalezli i v terénu a získali z nich archeologické artefakty.
Výsledky první etapy jsme prezentovali na mezinárodní konferenci v Jablonci nad Nisou, kde náš projekt velice zaujal, a to natolik, že jsme byli pozvaní ho přednést na další mezinárodní konferenci v Bratislavě.
Mgr. Samuel Španihel, archeolog
