13.prosinec 2016
Svátek sv. Lucie býval obdařen spoustou obřadních jevů - obchůzkami, věštěním, obřadními zákazy aj.
Svatá Lucie hrála v předvánočním čase našich předků významnou roli. Její svátek, který připadá na 13. prosince, byl v lidovém prostředí spojen s řadou obřadních jevů – s obchůzkami, obřadními zákazy, vírou v působení čarodějnic a věštěním. Dodnes je známa i starobylá pranostika týkající se Lucie.
Lucie – křesťanská mučednice a světice Svatá Lucie je dodnes patronkou slepců, ale i švadlen, přadlen, písařů a jiných řemesel závislých na dobrém zraku. Podle legendy si totiž tato křesťanka žijící na přelomu 3. a 4. století na důkaz odmítnutí pohanského nápadníka vyrvala oči, kvůli nimž se do ní mladík zamiloval.
Obchůzky Lucek V předvečer svátku chodily po vesnicích tiše syčící bíle zahalené postavy se zamoučenými tvářemi a při návštěvě stavení kontrolovaly, zdali se dodržuje zákaz předení a draní peří, který od tohoto dne platil. Lucky nebo „Luce“, jak byly na Valašsku nazývány, mívaly v ruce nejčastěji husí peroutku, jíž ometaly přítomné i předměty v místnosti na znamení čistoty a vymetení nemocí a zlých duchů, zvláště čarodějnic. Na Hornolidečsku se dochovaly také obchůzky „Lucáků“. Např. ve Střelné byl „Lucák“ převlečen za starého „chlapa s fajfkú v hubě“, který při obchůzce vybíral na „tabáček“. V tradici obchůzky Lucek se pravděpodobně dochovaly i pozůstatky plodnostních obřadů: ve Vlachovicích ometaly Lucky mužům „rozporky“ (zřejmě na podporu plodnosti), v obci Pulčín zase Lucky nosívaly figurínu dítěte a vyptávaly pro něj dary.
Ochránkyně proti čarodějnicím Čarodějnice měly v době nadvlády dlouhých nocí obzvláštní moc. Na ochranu proti nim v den sv. Lucie vykrápěli stavení svěcenou vodou, nad dveře chlévů psali svěcenou křídou křížky apod.
Věštění budoucnosti Období 12 dní od Lucie do Vánoc bylo též vhodné k věštění – předpovídalo se hlavně počasí a budoucí ženiši. Počasí se věštilo tak, že se na dveře nebo trám nakreslilo 12 kruhů, přičemž každý připadl měsíci následujícího roku. Podle počasí každého dne se kruh vybarvil – prázdný znamenal jasno, plný zamračeno nebo déšť. Svobodná děvčata v těchto dvanácti dnech hádala, za koho se vdají: na 12 lístků napsala jména chlapců, uložila je pod polštář a každé ráno jeden zničila. Čí jméno zůstalo jako poslední, ten se měl stát dívčiným mužem.
Pranostika Dodnes známá je starobylá pranostika vážící se k Lucii: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“. Něco na ní ovšem nesedí. Noci se totiž začínají „upíjet“ až po 21. prosinci, tedy po dnu zimního slunovratu. Zmatek sem vnesly v každé době tolik oblíbené reformy. Koncem 16. století to byla gregoriánská reforma kalendáře, která způsobila posun o několik dnů. V původním kalendáři totiž zimní slunovrat vycházel právě na 13. prosince, na den, jenž byl od 6. století stanoven na svátek svaté Lucie (zřejmě v souvislosti s jejím jménem odvozeným z latinského lux – světlo).
Mgr. Milada Fohlerová, etnograf Muzeua regionu Valašsko
