10.duben 2018
Výzkum "dudlačky" v Lužné pokračuje, proto se s prosbou obacíme na pamětníky a informátory všech generací, kteří by se s námi podělili o své vzpomínky na tento zvláštní velikonoční zvyk.
„Dudlačka“ nebo „dudlání“ patří k neobvyklým valašským velikonočním zvykům odehrávajícím se po setmění na velikonoční neděli a spočívajícím v koledování syrových vajec maskovanými skupinami obcházejícími po domech.
Až do minulého roku se etnografové domnívali, že „chození po cigánské“ či „cigánská“, jak byl tento zvyk v minulosti rovněž nazýván, zanikl už před tři čtvrtě stoletím.
O opaku jsme se dozvěděli v podstatě náhodou v roce 2017, a to na základě dotazu po jeho případné existenci od kolegyně z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně PhDr. Jany Polákové. Velkým překvapením pro nás pak byly odpovědi obyvatel Lužné, kteří nás ubezpečili, že „dudlačka“ je dodnes v obci zvykem živým a udržovaným.
O tom jsme se záhy přesvědčili sami, když jsme se ještě téhož roku vydali „dudlačku“ v Lužné dokumentovat do terénu. Zpráva z výzkumu viz: Dudlačka v Lužné 2017
Ani letos jsme si dokumentaci „dudlání“ v Lužné nenechali ujít. A spojili jsme se i s kolegyní Janou Polákovou z brněnského muzea. Řidiče, kameramana a fotografa pak dělal kolega ze vsetínského muzea Milan Ošťádal.
Do stmívající se Lužné jsme dorazili o velikonoční neděli 1. dubna 2018 před 20. hodinou. Netrvalo dlouho a narazili jsme na první skupinku „dudláků“. Po setmění se začalo „dudlání“ ozývat z různých částí obce a tak jsme nakonec jen v horní části obce narazili na 12 partií (a to jsme určitě nepotkali všechny).
„Dudláky“, jejichž věk se pohyboval od necelých 2 let po 40 a více, tvořili rodiče s dětmi, kamarádi, známí či příbuzní a své zastoupení tu měla obě pohlaví.
Podstatnou složkou zvyku je dodnes maskování jednotlivých aktérů, jehož hlavní funkcí je skrytí skutečné identity.
Jednotlivé maskované skupiny obcházely po domech známých či příbuzných a před vchody se dožadovali otevření a koledy tradičními promluvami odříkávanými sborově s cikánským přízvukem: „Pánimámo (pántáto), dájte nám vajíčko (vajíčka)“, dokud jim někdo neotevřel. V případě úspěchu děkovali slovy: „Hodná panimáma, hodná“ (nebo „hodný pantáta“). V případě zavřených dveří „Zlá panimáma, zlý pantáta“.
Odměnou pro koledníky byla tradičně syrová vejce, která si ukládali do košíků, v případě dospělých i štamprle slivovice.
Skupinky s menšími dětmi a školou povinné děti končily obchůzku dříve, dospělí okolo 23. hodiny.
Mladší koledníci si výslužku v podobě syrových vajec rozdělili a odnesli domů, skupinky starších „dudláků“ si z vybraných vajec připravili na předem dohodnutém místě společnou vaječnici.
Společnou vaječnicí, kterou připravilo hned několik spojených partií „dudláků“ v pergole u Matyášů, skončilo okolo 1 hodiny ranní letošní „dudlání“ v Lužné i náš terénní výzkum.
Výzkum „dudlačky“ v Lužné však nekončí. Společnou snahou vsetínského a brněnského muzea je zpětně zmapovat tento zvyk a jeho proměny v průběhu 20. století až dodnes.
Proto se obracíme s prosbou na pamětníky a informátory, kteří by se s námi podělili o své vzpomínky na tento neobvyklý velikonoční zvyk. Kontaktovat nás můžete na e-mail: fohlerova@muzeumvalassko.cz, nebo na mobil: 733 287 748.
etnograf Muzea regionu Valašsko
