Proměny Aleny Podzemné – výstava v Zubří

Muzeum Zubří otevřelo 12. dubna ve Výstavní síni Petrohrad výstavu malující historičky umění PhDr. Aleny Podzemné s názvem Proměny, kterou můžete navštívit až do 6. května. Ve dvou komorních výstavních sálech je představen průřezový výběr autorčiným dílem a vystaveno je na čtyřicet obrazů a kreseb.

Mnozí milovníci výtvarného umění (a nejen oni) znají charizmatickou historičku umění PhDr. Alenu Podzemnou z Valašského Meziříčí a váží si jí jak pro její lidské, tak i odborné a tvůrčí kvality i četná umělecká nadání – výtvarné, pěvecké, vypravěčské i herecké. Narodila se v roce 1941 v Uherském Hradišti a dětství a mládí prožila v Brně. Její láska k umění a obdiv ke kreativitě pramení v rodinném zázemí utvářeném osobností otce – všestranně talentovaného hudebníka Ladislava Kozderky a jeho pracovními i přátelskými styky. Po studiích dějin výtvarných umění na tamější univerzitě nastoupila v roce 1964 do valašskomeziříčského muzea. O 10 let později vyměnila post muzejnice za pozici archivářky v okresním archivu, aby se poté – po dvacetileté praxi na pár let vrátila na své první působiště jako kurátorka uměleckohistorických fondů. S nástupem do penze začala její nová profesní kariéra pedagožky na valašskomeziříčské sklářské škole, kde vyučovala nejen dějiny umění, ale i historii své další velké životní lásky – sklářství a kde v současnosti učí studenty designu ze zlínské univerzity.

Vedle svého zaměstnání se od 70. let zájmově věnuje malbě. Jako třicátnice a matka dvou dcer navštěvovala lekce na LŠU pod vedením malířky Jany Ullrichové a výtvarníka Jana F. Kováře. Vášnivě a intenzivně kreslí a maluje v plenéru, ale zároveň tvoří obrazy inspirované svým vnitřním světem, v nichž je vnější realita přetavena autorčinou imaginací. Je důležité zdůraznit, že konstantou jejího díla je výtvarná kultivovanost a že se její tvorba neustále rozvíjí. Na svých výstavách autorka vždy překvapí určitým posunem ve svém díle, hravým experimentováním a inovátorstvím, neboť na rozdíl od profesionálních tvůrců není na výtvarné tvorbě existečně závislá a může tedy tvořit čistě svobodně a dle pohnutek svého tvůrčího puzení. Například v roce 2002 začala "malovat" obrazy pomocí sprejů, ať z volné ruky nebo přes šablony, k čemuž ji inspirovala gotická šablonová malba.

Tvorba paní Aleny Podzemné vypovídá nejen o autorčině hluboké znalosti dějin umění a schopnosti zamýšlet se nad tvůrčími koncepcemi a uměleckými kontexty napříč prostorem i časem, ale svědčí i o její tvůrčí spontaneitě, hravosti a malířské intuici i citlivosti. Ve své tvorbě i ve svých myšlenkách reflektuje smysl, roli a podstatu umění: „Umění nás má pozvednout k pozitivním hodnotám. Od umění chci, aby mi dávalo naději. Od umění očekávám jakési ztišení, spočinutí, krásu a útěchu. Slovy H. Matisse by umění mělo být jako lenoška, do které by člověk usedl a mohl v něm spokojeně spočinout.“

Umění „…je tvůrčí, velmi závažná činnost. Zároveň také určitý druh hry. Mnoho umělců sice tvrdí, že je to namáhavá a bolestná činnost, ale ta hravost, která je s uměním spojena, vlastně člověka zachraňuje… uzdravuje ho z běd, kterými jsme obklopeni a obklopováni dnes a denně. Také tím, že mu umožňuje utvořit jiný svět, který má jiné dimenze. To zase umožňuje jiným, aby se při vnímání umění, ať už hudby, slova, obrazu, formy nebo barev do té jiné dimenze dostali.“

„Umění také dovoluje, abychom zanechali na tomto světě stopu. Toto zanechání stop pokládám za nesmírně důležité pro člověka. Poněvadž v těchto stopách lze nalézt poselství – poselství o lidství a sounáležitosti.“

Takovými stopami "obtěžkanými" poselstvím autorky jsou rovněž její obrazy vystavené v Zubří. Ve výstavní kolekci převažují malby spreji a obrazy z plenérů. V roce 1984 se Alena Podzemná zúčastnila s žáky valašskomeziříčské Lidové školy umění malování na Soláni a z podivuhodného i okouzlujícího prožitku, kdy zažila padat sněhové vločky na vichrem ohýbané kvetoucí stromy, vzešel velmi poetický obraz květnového sněhu. Od konce 90. let zajížděla do terénů coby pedagožka sklářské školy a z nich lze ve výstavě zhlédnout vedutu z Českého Krumlova (1998) či sérii krajin a architektonických motivů ze Sloupu v Čechách (2003). Autorčiny malby spreji jsou v instalaci zastoupeny obrazy vzniklými již od roku 2002 až po současnost. Z vizuálních zážitků nabytých na zahraničních dovolených vytvořila v roce 2016 krásné maríny Bílých útesů z anglickém Doveru či chorvatského ostrovu Pašman. Jelikož výstava je koncipována jako retrospektivní, nejstarším prezentovaným exponátem je drobná malba popisně zachycené staré krásenské radnice z roku 1974 a nejnovějším obraz z letošního roku, vytvořený pomocí sprejů, který zaujme vitální, energickou barevností a dynamičností abstrahované kompozice a který nás přesvědčí o tom, že tvorba vystavující autorky je jako ona stále svěží a mladistvá.

Mgr. Olga Mehešová