27.červenec 2016
Dne 26. 7. 2016 uskutečnilo naše muzeum terénní výjezd do lesa Doubravy poblíž Němetic u Kelče. Cílem akce bylo lokalizování mohylových hrobů z konce pozdní doby kamenné (označované také jako eneolit, chalkolit neboli doba měděná) patřící kultuře se šňůrovou keramikou (2900–2500 př. n. l).
Mohyla (tumulus, kurgan) je uměle navršený násep z kamení a hlíny, obvykle nad jedním nebo více hroby. Hrob může být zahloubený pod úrovní terénu, zesnulý může ležet také na upraveném terénu v jeho původní úrovni, nebo může být vložen do náspu. Hrob i násep mívají příležitostně dřevenou nebo kamennou konstrukci. V případě hrobu může jít o obrubu, vyložení dna či o kompletně uzavřenou komoru. Někdy se objeví překrytí hliněného náspu souvislým pláštěm z plochých kamenů, nebo je jenom vyskládán obvodový věnec. V náspu či na úrovni terénu se objevují stopy pohřební hranice nebo doklady rituální orby.
Nejstarší mohyly na území Moravy jsou spojovány s kulturou nálevkovitých pohárů (cca 3900–3300 př. n. l) v raném eneolitu a nejmladší patří Slovanům (7. stol. n. l.). Velikostně mohyly na Moravě variují od několika decimetrů velkých náspů kultury popelnicových polí, které jsou navršeny nad žárovými náspy a jsou doplněny několika nádobami až po, takřka desetimetrové, mohyly horákovské kultury, které obsahují pohřební komory s velkým množstvím luxusních milodarů.
Úlohou naší terénní skupiny bylo zjištění dvou skupin mohyl kultury se šňůrovou keramikou, které byly objeveny na přelomu 19. a 20. století a následně byly zkoumány známým archeologem I. L. Červinkou.
První skupinu známou z nedávných pozorovaní, čítající dvě mohyly, nebylo problém najít. Po základním zaměření jsme se pokusili zapátrat v okolí a objevit nové mohyly – vytipovali jsme jeden objekt, který by mohl být také mohylou. Správnost odhadu ověří až další výzkum. Druhou skupinu tvořenou pěti mohylami, s polohou určenou jenom rámcově, se nám po určitém čase podařilo najít také. I tyto objekty jsme jednotlivě zaměřili a provedli v okolí povrchovou prospekci. Další objekty označitelné za mohyly nebyly zaznamenány. Překvapivě v těsné blízkosti jedné z mohyl byla nalezena železná jezdecká ostruha, pozdně středověkého či spíše raně novověkého stáří. Druhým nálezem v prostoru mohylníku byl novověký lesácký srp. Cestou zpět k výchozímu bodu se nám podařilo lokalizovat několik osamocených objektů, které by také mohly být mohylami kultury se šňůrovou keramikou.
Závěrem chci poděkovat dobrovolníkům, kteří se podíleli na této akci. Jejich činnost pomáhá objevovat a chránit archeologické dědictví naší země.
