Dokumentace tvorby výtvarníka Petra Veleckého

K výzkumným činnostem v terénu, které provádějí historici umění-kurátoři uměleckohistorických fondů regionálního muzea, patří dokumentování tvorby současných umělců v regionu. Je to jedna z odborných prací, která poskytuje muzejníkům potěchu nejen ze získávání nových informací a poznatků, ale i ze setkávání s výtvarnými umělci v hájemství jejich ateliérů. Pozvání do soukromí je podmíněno důvěrou v odbornost muzejního pracovníka a přátelská atmosféra, dobře formulovaný řízený rozhovor i sdílnost výtvarného umělce jsou nezbytnými předpoklady k tomu, aby pořízená dokumentace byla maximálně kompletní, měla výpovědní hodnotu a mohla být následně odborně zpracovaná. Syntéza z ní (i částečná) bývá prezentována např. při zahajování výstav či v publikovaném populárně-naučném nebo odborném příspěvku.

Jedno pozdní červencové odpoledne se dokumentace tvorby poměrně neznámého kreslíře a malíře samouka Petra Veleckého uskutečnila v jeho pracovně-ateliéru v rodinném domě ve Vizovicích. Čas strávený povídáním s autorem nad slohami skic a kreseb i množstvím adjustovaných obrazů a maleb, z nichž některé na své dokončení ještě čekají, přinesl bohatou žeň v podobě více než 170 snímků zachycujících jeho tvorbu od roku 1993 po současnost (resp. i reprodukce nedochovaných prací v autorově dokumentačním albu). Po práci v terénu následovalo vytvoření chronologického katalogu získané obrazové dokumentace jako základu pro odborné zpracování, z nějž nyní předkládáme první syntézu autorovy dosavadní tvorby.

Petr Velecký (nar. 1971), rodák z Uherského Brodu, žije a tvoří ve Vizovicích od roku 2001. Jeho vzdělání i profese jsou strojařského zaměření, ale jako autodidakt se věnuje kresbě, malbě a v posledních letech experimentuje s grafickými technikami (linoryt, lept a suchá jehla). V letech 1996–1999 byl členem Sdružení nezávislých výtvarníků moravsko-slovenského pomezí a od té doby vystavuje příležitostně; zpočátku samozřejmě na členských výstavách. S jeho dílem se doposud měli možnost seznámit návštěvníci na kolektivních výstavách, a to zejména v Uherském Brodě, Slavičíně, Uherském Hradišti, Bystřici pod Hostýnem a ve Vizovicích. Ve svém současném bydlišti měl v roce 2007 i první samostatnou výstavu a v pořadí druhou zahájil 10. srpna 2016 ve vsetínské Galerii Stará radnice.

Petr Velecký je obdařený kreslířským nadáním, které začal rozvíjet po návratu ze základní vojenské služby. Od roku 1993 zkoušel reprodukovat naturalistické ilustrace Zdeňka Buriana, a to jeho popisné kresby hypotetických prehistorických výjevů s dinosaury (obr. 1), a zaujaly ho také portrétní studie (obr. 2). Pracoval s tuší nanášenou na papír perem či štětcem, kresbu v některých případech lavíroval či koloroval (obr. 3).

V roce 1994 vytvořil vlastní dílo, a to téměř totemického charakteru – jedná se o detailně a strukturálně propracovanou perokresbu zmnoženého atletického torza muže vyrůstajícího z kmene stromu se zakomponovaným profilem dravého ptáka (obr. 4), která předznamenala jeho další surreálně laděnou tvorbu. Ve 2. polovině 90. let se jeho figurální tvorba ubírala cestou „temného romantismu“ (obr. 5a) a „surrealné imaginace“ (obr. 5b). Téma smutku, bolesti, utrpení, úzkosti, ale i zápasu, se promítalo do figurálních obrazů prostoupených mnohdy výrazovým i významovým napětím. Při převedení vybraných obrazů z kresby do malby umocňoval Petr Velecký pomocí barvy přízračnost (až snovost) znázorněné scény (obr. 6). Princip imaginace Petr Velecký rozvíjel a stupňoval od motivu uschlé pokroucené větve transformované do figurálního „samorostu“ (obr. 7), přes kompozice, v nichž dominuje motiv pletence či srostlice těl (obr. 8), až po mnohočetné figurální výjevy, v nichž se z blíže nedefinovatelného a provázaného přediva čar formují tu více či méně čitelné, výrazně deformované a organicky působící tvary – vesměs lidské údy a akty (obr. 9). Z téže zárodečné spleti vervních linií se v roce 1999 zrodila umělcova „podivuhodná potvorstva“ (obr. 10).

Proces metamorfózy pokračoval a po roce 2000 výjevy jeho kreseb zaplňují prapodivné zmechanizované organismy jakoby zkonstruované šíleným vynálezcem – zčásti stroje, dílem bytosti připomínající skeletem zvíře-predátora či karikaturu člověka-loutky (obr. 11). Mezi sebou vedou tyto zuřící, řvoucí, zubaté a bojechtivé „potvory“ nepříliš přátelské dialogy či na sebe přímo útočí. Přes zjevnou slovní i fyzickou agresivitu – od křiku po válečný atak, působí tyto scény absurdně a postavičky legračně a celé jejich počínání hrozí sebedestrukcí (obr. 12). Panoptikum předvádějících se, bizarních figurek rozšiřuje po roce 2005 a vytváří si jejich vlastní typologii. Jejich směšnost násobí vzorovanými obleky a ironickými žánrovými scénami (obr. 13). Tento trend přetrvává v díle Petra Veleckého i v současnosti, s tím rozdílem, že proti předcházející tvorbě redukuje plnost scény, demonstrovaná situace se stává jednoznačnější a je zachycena mnohdy jako momentka, a to s kompozicí, která pomyslně pokračuje i mimo rám díla (obr. 14). Svou nynější tvorbu charakterizuje autor jako „groteskně-absurdní situace, které však můžou nastat…“ (obr. 15).

Tvůrčí metoda Petra Veleckého vychází ze skic (obr. 16), na nichž si tužkou zaznamenává jednotlivé figurální motivy a z nichž následně intuitivně vytváří – komponuje výsledné perokresebné dílo. Jak sám přiznává, nikdy předem neví, jak to dopadne... a jak se vznikající situace na ploše papíru vyvine. Některé z námětů patří k oblíbeným (či obsedantním) a tvoří postupně celé obrazové cykly jako jsou např. Don Quijote, Lovci, Dravci,Vychechtaní šermíři, Krmení aj. Paralelně s jeho kreslířským dílem vznikají i malby, u nichž námět přejatý z kresby autor barevně interpretuje a motivicky redukuje (obr. 17–18). Působivého vizuálního efektu dociluje autor u maleb vytíráním olejové barvy (tzv. stíraný olej) (obr. 19). Za „organickou“ součást obrazu považuje i rám, který opracovává, koloruje, resp. opatřuje texty.

Petr Velecký svá díla signuje příjmením či značkou VP a datuje. Není výjimkou, že datace je i v rozmezí několika roků, neboť některá z děl vznikají řadu let, autor se k nim opětovně vrací než dosáhne jejich definitivní podoby.

Integrickou složkou jeho obrazů, kreseb i maleb jsou názvy, které bývají také mnohoslovné, komické doslovným popisem zobrazené situace, např. „Čurila Plenkovič testuje jednorázové pleny“ (obr. 20) – výsledek testu je zřejmý z vyobrazení, „Dealerka nevtíravým způsobem nabízí pětilitrovou blicí tašku za výprodejovou cenu“ – názornost reklamní akce je dovršena na autorově kresbě či „Útok hladových vlků na polského turistu“, kde je navíc scéna vtipně, banálním způsobem popsána v textových bublinkách i v rámci samotného díla.

Současná tvorba Petra Veleckého je k vidění na probíhající vsetínské výstavě v Galerii Stará radnice, a to do 4. září 2016. Jeho tvorba jistě zaujme diváky svou kreslířskou jistotu, důvtipnou a hravou invencí i smyslem pro humor.

Mgr. Olga Mehešová