Z Puszty do Puszczy

První zastávkou přednášky bude východní Maďarsko. Nekonečná travnatá rovina, která se táhne řídkým porostem stromů - je to maďarská puszta. Na části této puszty se rozkládá největší a nejznámější národní park Maďarska – NP Hortobágy. Území zabírá plochu 1 400 km2, z toho 820 km2 tvoří Hortobágyský národní park. Biosférická rezervace UNESCO byla vyhlášena na ochranu vodního ptactva, jak migrujícího, tak hnízdícího. V NP Hortobágy bylo zaznamenáno 340 druhů ptáků, ze kterých zde 160 druhů trvale hnízdí. Největším hnízdícím ptákem je drop velký, který je největším evropským ptákem a jedním z nejtěžších létajících ptáků světa. Symbolem NP Hortobágy je jeřáb popelavý, jehož 70 –100 tisícová hejna se zde ročně na podzim zastavují k odpočinku při své migrační pouti na jih. Další zdejší zajímavostí je Velká Csárda, jedna z původních restaurací postavená v roce 1781. Podél dřívějších obchodních a solných cest křižujících stepní pláně byly vždy po 10-12 km vystavěny zájezdní hostince – csárdy. Ve vesnici Hortobágy najdou turisté také nejdelší kamenný most v Maďarsku, který vede přes bažinatou řeku Hortobágy. Je dlouhý 170 metrů a má devět pilířů. Most, který nese jméno Most devíti děr, byl postavený v roce 1833.

Druhou zastávkou bude Bierbzanski Park Narodowi v Polsku. Zahrnuje velkou část pánve řeky Bierbza v celkové délce téměř 100 kilometrů. Jedná se o rozsáhlý komplex luk a bažin bohatých na faunu i floru. Žijí tu četné druhy velkých savců jako například vlk nebo los. Těch zde žije zhruba 500 kusů ! V národním parku bylo zastiženo přibližně 270 druhů ptáků. Bierbza je známa především jespákem bojovným, kterého má ve znaku, rybákem bělokřídlým, který zde velice početně hnízdí, globálně ohroženým rákosníkem ostřicovým.

Poslední zastávkou přehledové přednášky bude národní park Bělověžský prales (Puszcza Białowieska), který se rozkládá na hranici Polska a Běloruska na rozloze 1460 km2 mezi řekami Narewka a Hwoźna. Jde o zbytek původního panenského pralesa, který v minulosti pokrýval klimaticky mírné pásmo evropské pevniny. Větší část pralesa se nachází na straně běloruské, z celkové rozlohy zabírá asi 880 km2. Ladem jsou zde ponechávány dokonce i nemocné stromy a spadané kmeny. Snahou je, aby se les i nadále obnovoval vlastními silami. Dnes je park spolu s pralesem zařazen na Seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO. Zdejší stromy jsou mohutné - stáří některých z nich se odhaduje až na 500 let a průměr kmene je více než 2 metry. Smrky dorůstají do výšky až 50 metrů, jasany a lípy do 40 metrů. Prastaré kmeny jsou porostlé houbami a lišejníky. Lesy jsou tvořeny smíšenými porosty z dubů, lip, habrů, borovic a smrků. Les nabízí ideální podmínky pro život téměř všem evropským živočichům. Ve zdejších stromech a keřích žije přes 8000 druhů hmyzu a také 200 druhů ptáků. Na území Bělověžského národního parku jich však hnízdí jen 120 druhů, mezi nimi také vzácní čápi černí, jeřábi a sovy. Domov zde našlo i 55 druhů savců, z nichž nejhojněji se zde vyskytují losi, jeleni, srnci, vlci, kuny, vydry, bobři a jezevci. Symbolem tohoto národního parku a také nejchráněnějším savcem je zubr evropský (Bison bonasus bonasus), jehož stáda můžete vidět volně pobíhat po parku. Zubři jsou největšími savci Evropy a dnes jich na území parku žije kolem 550. Téměř polovina jich žije v Polsku a druhá v Bělorusku. Stáda jsou od sebe oddělena dvoumetrovým pohraničním plotem z ostnatého drátu. S ohledem na klimatické podmínky žije v pralese obrovské množství živočišných druhů. Doposud jich bylo popsáno více než 12 tisíc, ale odhaduje se, že skutečný počet bude přibližně dvojnásobný. Celkem bylo dosud v pralese identifikováno více než 1000 druhů cévnatých rostlin, z nichž zhruba 660 lze považovat za původní druhy.

Přednášející

Dr. Jiří Troneček / biolog a cestovatel, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

Koordinátor

RNDr. Karel Pavelka / kurátor-zoolog