Lavička 8

Kde se schovávají netopýři?

Škvíry ve starých stromech vzniklé odstávající kůrou velmi rádi osídlují netopýři, kteří zde tráví denní čas odpočinkem. Úkryty, které si mohou vybrat, jsou někdy tak maličké, že by člověk nevěřil, že se zde může dospělý netopýr schovat. Netopýři samozřejmě obývají i dutiny a praskliny vytvořené jak činností ptáků, tak i silným větrem či jinou katastrofou. Mezi nejběžnější druhy netopýrů, které v parku můžeme potkat, patří netopýr rezavý (Nyctalus noctula), který v létě obývá stromové dutiny, či netopýr večerní (Eptesicus serotinus), lovící potravu v parku i mezi budovami v obci.

Rododendron neboli pěnišník

Rododendrony a azalky byly poprvé popsány v roce 1754 švédským přírodovědcem Carlem Linéem jako dva odlišné rody. Po podrobnějším zkoumání se však přišlo na to, že mají tolik významných společných znaků, že byly zpět sloučeny do rodu Rhododendron.

Rododendrony patří do čeledi vřesovcovitých a rostou na humózních kyselých půdách téměř po celé zeměkouli ve velkých nadmořských výškách až ke hranici lesního pásma. V Evropě se vyskytují většinou zakrslí zástupci rostoucí původně ve vysokých horách.

Jméno pěnišník vzniklo v 19. století, kdy se bratři Preslové snažili slova přejatá z cizích jazyků nahradit novými českými. Inspirovali se jménem druhu rododendronu, který roste v Rusku a pro opojné účinky medu z jeho květů se nazývá pijanišník (pijanyj=opilý). Vytvořený název pěnišník se však příliš neujal, a tak známější a používanější zůstal rododendron.

Víte, že některé druhy jsou vnímány jako invazivní rostlina, která se rozšiřuje v zalesněných oblastech a nahrazuje přirozený podrost? Pěnišník je zodpovědný za zničení mnoha přirozených stanovišť a půdy na Britských ostrovech.