Lavička 22

Nepostradatelné houby

Houby osídlující a rozkládající dřevo se nechtěně stávají konkurenty hospodářských zájmů člověka v lesnictví. Jsou to houby parazitické, napadající živé dřevo, a houby saprofytické, znehodnocující odumřelé dřevo.

Ačkoliv nám připadá, že tyto houby působí značné škody, příroda a její přirozené procesy by se bez nich neobešly. Bez přítomnosti saprofytických hub by se lesy brzy zahltily odumřelým dřevem a živiny zabudované do dřeva by se neuvolňovaly zpět do systému.

Jedině houby (a některé bakterie) totiž dokážou opravdu účinně rozkládat celulózu. Ani dřevokazný hmyz by bez pomoci hub příliš mnoho nedokázal. Je totiž odkázán na dřevo „předpřipravené“ činností hub. Saprofytické houby pomáhají také živým stromům zbavovat se odumřelých větví v koruně.

Staré tisy na Valašsku

Valašsko si dosud uchovalo jedinečnou krajinu s několika přírodními zvláštnostmi, ke kterým patří i vymírající strom tis (Taxus baccata). V minulosti tento náš domácí strom rostl v jedlobučinách, ale postupně z našich lesů vymizel. Hlavní příčinou vyhubení tisu byl jeho pomalý růst; strom potřeboval půl tisíciletí, aby vydal kmen půl metru silný.

Dnes na Valašsku najdeme už opravdu jen několik starých tisových velikánů (Velké Karlovice – Jezerné a Podťaté, Nový Hrozenkov – Stanovnica, Zubří). To, že tis byl v minulosti na Valašsku mnohem více rozšířen, dokládají místní názvy – Tisňavy (Velké Karlovice, Valašská Bystřice), Tisový (Velké Karlovice), Tisůvka (Brňov), Tisová (Liptál) a další.

V parcích a zahradách je tis hojně vysazován. Ke znečištěnému ovzduší je tolerantní, velmi dobře snáší sestřih i silný ořez, dobře se tvaruje a požadovaný tvar si dlouho uchovává. A pozor, téměř celá rostlina je jedovatá. Pouze červený „míšek“ obalující semena jedovatý není.

Víte, že tis je opředený pověstmi? Je považován za dřevinu regenerace. Proto byl vysazován na hřbitovech a tradovalo se, že jeho kořeny sahají až k ústům nebožtíků a napájejí je životem.