Zajímavosti z jarního tahu ptáků

Ptačí tah je významným fenoménem v životě ptáků a má výrazný vliv na stav hnízdních populací mnoha tažných druhů. Tah je charakterizován jako pravidelný přesun mezi oblastí hnízdění a zimovištěm určitého ptačího druhu. U tažných ptáků na naší severní polokouli leží zimoviště v jižních oblastech, především v Africe, ne vždy v přímém jižním směru. Za tažné jsou považovány především druhy, jejich hnízdiště a zimoviště se nepřekrývají a jsou od sebe hodně vzdáleny. Kromě přísně tažných druhů ovšem existují i druhy, které jsou částečně tažné – táhne jen část populace, zatímco jiná zůstává a zimuje v hnízdní oblasti (_kos černý_, špaček obecný). V mírném pásmu probíhá tah dvakrát ročně – jde o tah jarní a podzimní. Je přitom určitá souměrnost tahu kolem letní rovnodennosti – druhy přilétající pozdě také nejdříve odlétají (např. kukačka, rorýs), druhy přilétající brzy také pozdě odlétají (např. špaček, skřivan nebo konipas bílý). Tah probíhá buď hromadně v hejnech v různých formacích(_husy, jeřábi_…) nebo se ptáci přesunují jednotlivě (např. rákosníci, žluva). Mnohdy táhnou v rozdílnou dobu samci a samice - samci většinou přilétají dříve a obsazují hnízdní teritoria.

Letošní jarní tah byl i na Valašsku znatelně ovlivněn poměrně kolísavou zimou s delšími mrazovými obdobími a také nečekaným náporem zimy a sněhovými srážkami v prvé dekádě dubna. Špaček obecný a skřivan polní byli pozorováni letos poprvé až začátkem března, a ne koncem února jako každý rok. Také čejka chocholatá objevující se koncem února byla spatřena až v první dekádě března v okolí Choryňských rybníků. Březen je obdobím, kdy přes naše území protahují severské husy - především polní a běločelé. Většinou ovšem táhnou ve vyšších výškách nad krajinou a jen ojediněle se u nás zastaví na rybnících, vzácně při mlze také na hřebenech hor. (Obr. č. 1). Dne 10. března bylo zjištěno i na naše poměry velké hejno husy polní, čítající 73 ex. K vzácnostem patří na Valašsku stále pozorování táhnoucího jeřába popelavého – hejno čítající 18 ptáků bylo zjištěno 1.4. ve Valašském Meziříčí – Hrachovci (Obr. č. 2). V polovině března byli v nivě Bečvy zjištěni první jedinci čápa černého. Taktéž jeho příbuzný čáp bílý se začal objevovat na svých hnízdech v tomto termínu. Čápi se na hnízdech objeví krátce a pak zmizí na potravně příhodnější místa nižších poloh, aby si doplnili zásoby energie po dlouhém letu z Afriky. Tentokrát byli k opuštění přinuceni i podruhé – vydatné sněhové srážky začátkem dubna jim znemožnili přístup k jejich hlavní potrava, což jsou drobní hlodavci, především hraboši vyskytující se na polích a tak nejen z hnízd ve Vsetíně, ale např. i v Huslenkách čápi zmizeli. Objevili se až s oteplením a roztáním sněhu opět po 10. dubnu a kolem poloviny dubna se již na hnízdech vyskytovaly páry.

Nejvíce patrný je jarní ptačí tah na stojatých vodách, především rybnících. Proto jsou tyto lokality často vyhledávány ornitology a pozorovateli ptáků, protože je zde příležitost vidět severské ptačí druhy a také druhy hnízdící sice v České republice, ale na rozsáhlejších mokřadních územích. Jedním z těchto druhů je severská kachna hvízdák euroasijský (Obr. č. 3). Samec je pestře zbarvený. Ptáci vydávají při vyplašení a vzletu nebo přeletech charakteristické hvízdavé zvuky. Při náhlých změnách počasí se stane, že se velká hejna táhnoucí přes naše území sednou na některý rybníka a překvapí svým počtem. Letos bylo nejvíce kolem 50 ex. Další krásnou severskou kachnou je ostralka štíhlá, který se vyznačuje prodlouženými ocasními pery. Na rozdíl do hvízdáka se vyskytuje jen jednotlivě nebo v malých hejncích. Poslední severskou kachnou protahující celkem pravidelně je hohol severní, který v České republice v jižních Čechách i na severní Moravě hnízdí. Letos byl zaznamenán v březnu. Dravec moták pochop přilétl jako každoročně pravidelně kolem 20. března. Koncem března pak vrcholil tah kachny divoké patrný především na rybnících (Obr. č. 4).

V dubnu pak byla dvakrát pozorována v polním mokřadu u Lešné slučka malá. Pravidelným návštěvníkem Choryňských rybníků na jarním tahu je dravec orlovec říční (Obr. č. 5), který je potravním specialistou na ryby. Pozorovat jej dalekohledem při úspěšném lovu patří k úchvatným zážitkům. Ojedinělé je v naší oblasti dubnové pozorování pestré malé husy, husice liščí (Obr. č. 6). Zvláštností tohoto druhu je hnízdění v až 2 m dlouhé zemní noře většinou po králících – proto vyhledává ke hnízdění písčité oblasti – pobřeží velkých řek a jezer. Vzácněji vyhnízdí mezi kameny nebo v dřevěných budkách. Koncem dubna je vrchol tahu potápivých kachen – poláka velkého a poláka chocholačky (Obr. č. 7), kteří sice v malém počtu na Valašsku hnízdí, ale velká část ptáků na hladině našich rybníků patří k populacím hnízdícím na sever od nás. Uhlazeně vypadající racek malý (Obr. č. 8) byl pozorován při svém charakteristickém vlnkovitém letu nad hladinou Choryňských rybníků již 22. dubna, tedy asi o týden dříve, než je jeho pravidelný průtahový termín.

Mimo rybníky je v březnu časté pozorování táhnoucích hejn holuba hřivnáče. Pravidelně protahují i tzv. vrány, což jsou hejna černě zbarveného havrana polního a černošedé kavky obecné (Obr. č. 9). Oba druhy táhnou většinou ve společných hejnech, přičemž podíl kavky je menší a dosahuje 10 až 20 % z celkového počtu ptáků. Vzácně se vyskytují pouze jednodruhová hejna. Přitahují je čerstvě zoraná pole, kde najdou dostatek potravy. Výjimečný byl letos na valašské poměry výskyt asi 5 000 ptáků na polích mezi Lešnou a Pernou. Zajímavostí bylo letošní dvojí pozorování na Valašsku nehnízdícího skřivana lesního (Obr. č. 10), přičemž u Stříteže nad Bečvou jich bylo zjištěno minimálně 15 ex. Až ve třetí dekádě dubna se objevovaly nejpozději přilétající druhy. Letos se poměrně brzy vyskytl rorýs obecný, který se pravidelně objevuje ve městech a obcích až kolem 1. května. Ptáci se ovšem vyskytují po příletu spíše kolem rybníků, kde je v této době již dostatek hmyzu. Letos bylo zaznamenáno jeho první pozorování již 22. dubna ve Valašském Meziříčí. Téměř ve stejnou dobu bylo slyšet charakteristické volání samců krutihlava obecného (Obr. č. 11) nebo zpěv sedmihláska hajního. Nejpozději přilétnuvším druhem byl letos ťuhýk obecný, který byl poprvé pozorován až 10. května. Jde o převážně hmyzožravý druh hnízdící v extenzivní zemědělské krajně. Jeho zimoviště leží až v jižní a východní Africe. Do Afriky táhne z našeho území jihovýchodní cestou přes Arabský poloostrov.

Každopádně je jaro pro ornitology a další zájemce o život ptáků jedním z halvních období aktzivity a pohlazením po mnohdy tuhé a často nepříliš na ptactvo bohaté zimě.

RNDr. Karel Pavelka, zoolog Muzea regionu Valašsko