10.prosinec 2014
Dílo jednoho z opomíjených regionálních umělců obohatilo podsbírku výtvarného umění vsetínského muzea.
Návrhy na nové přírůstky získané sběrem, darem či koupí předkládají ke schválení speciální komisi kurátoři jednotlivých muzejních fondů, kteří přitom vycházejí z koncepce sbírkotvorné činnosti muzea a ze znalosti daného fondu. Velký podíl na rozmnožování sbírkových fondů vždy měli a doposud mají štědří dárci, kteří muzeu nezištně věnují předměty, jež mají historickou, uměleckou či zejména tzv. muzeální hodnotu. A co že se pod pojmem muzealita skrývá? Označuje se jím vlastnost předmětu, který disponuje značnou výpovědní potencí o době, místě, osobnostech či událostech, k nimž se daný předmět váže.
Předměty s vysokou mírou muzeality mnohdy nejsou vyhledávaným artiklem trhu se starožitnostmi a uměním, jež podléhají vlnám módnosti a preferují výrobky a díla, která jsou momentálně „v kursu“. Obdobně jsou na tom i výtvory umělce, který je opomíjený, a tudíž pro sběratele neatraktivní. Mějme ovšem vždy na paměti, že nízká tržní cena ještě neznamená nízkou kvalitu a už vůbec ne malou historickou či muzeální hodnotu!
Jedním z přehlížených regionálních umělců je v současnosti i sochař Antonín Chromek (1903–1994) – na aukcích starožitností se momentálně setkáme pouze s nabídkou bronzové plakety s vyobrazením T. G. Masaryka zhotovené dle návrhu tohoto umělce. Chromek studoval krátce před 2. světovou válkou na pražské akademii a působil zprvu ve Zlíně a poté v Liptále. Zpracovával náměty spjaté zejména s Valašskem, vytvořil také portrét T. Bati, několik soch prezidenta T. G. Masaryka a jeho nejznámějším počinem je posmrtná maska Jana Palacha.
Ve fondech vsetínského muzea je dílo sochaře zastoupeno pouze několika realizacemi. Tři z nich muzeum získalo na počátku 50. let 20. století: bronzovou plaketu "K 30.výročí návratu do vlasti" z roku 1948 (i. č. 1653), dřevěnou sochu „Portáš“ z roku 1944 (i. č. 2629) a sádrový reliéf „Zbojníci“ (i. č. 2475). Dva přírůstky byly muzeu věnovány v roce 2009 (sádrové „Vázy s alegorickými figurálními motivy“ patrně z 50. let 20. století (i. č. UH 19699, UH 19717).
V roce 1976 byla do muzejního fondu vsetínského muzea zařazena i pískovcová busta T. G. Masaryka, která byla původnímu majiteli – obci Liptál – vrácena v souvislosti se změnou politických poměrů v roce 1990. Ještě jedna socha prvního československého prezidenta (byla vytvořena A. Chromkem roku 1968), našla v muzeu své útočiště. Byla ukryta a tím uchráněna před možným zničením ve sklípku zámku v Lešné u Valašského Meziříčí, kde byla pod hromadou suti nalezena v pravý čas – v prosinci roku 1989. (Na restaurování sochy spolupracoval její autor s ak. sochařem Mariem Kotrbou a na rožnovské náměstí byla opět osazena v březnu 1990.)
V letošním roce nabídl vsetínskému muzeu pan Petr Juhaňák ze Vsetína darem tři díla od sochaře A. Chromka, které původně vlastnila matka dárce a obdržela je přímo od autora. Byl to dar pro muzeum velmi vítaný a cenný, neboť významně posílil zastoupení sochařova díla ve výtvarné podsbírce našeho muzea. Narozdíl od dosavadních autorových realizací v muzejním fondu ztvárňují lyričtější námět, a to matku s děckem jednak jako závěsný sádrový reliéf „Madona s dítětem“ na dřevěné desce (v. 51,5 cm), tak i jako komorní kolorované sádrové sousoší „Matka s děckem“ (43,5x31,5x23 cm). Oba artefakty vykazují znaky klasicizujícího realismu (u sakrálního výjevu více, u profánního vyobrazení méně stylizovaného) a jsou zřejmě pozdějším dílem autora, který v 50. letech tvořil pod vlivem socialistického realismu (viz např. jeho alegorické vázy). Zcela výjimečnou výtvarnou prací v rámci sochařovy tvorby je poněkud neumělá „Kytice gladiol“ z roku 1978 (komb. technika, sololit, 59x36,6 cm), jenž je jedinečným dokladem sochařových malířských pokusů; namaloval ji v pozdním věku, když mu bylo 75 let.
Mgr. Olga Mehešová, kurátor uměleckohistorických fondů
