Z historie a současnosti mikulášských obchůzek na Valašsku

Kořeny mikulášských obchůzek sahají do dávné historie. Jejich původ je zřejmě předkřesťanský a je pravděpodobně spojen s kultem zemřelých, s představou o démonické podobě zimy a nadvládě temných sil v čase krátkých dní a dlouhých nocí. Právě maskováním (převlekem) se daly nadpřirozené síly oklamat. Na pohanské základy dodnes odkazují magické prvky některých postav – např. ježovina (kůže z ježka), kterou si připevňují masky čertů nebo smrtek a která je vegetačním a zdraví upevňujícím symbolem; či sláma nebo hrachovina, kterou se opásávali čerti a jež je symbolem hojnosti a plodnosti. Jejich spojení se jménem křesťanského světce svatého Mikuláše je patrně až druhotné a spadá do 12. století, kdy se jeho kult v souvislosti s převezením jeho ostatků z východu do Itálie bleskově šířil po celé Evropě.

Na Valašsku jsou mikulášské obchůzky velmi hojně praktikovány i v současnosti. Podoba samotné obchůzky je na území našeho regionu dvojí. Jinak vypadá na Hornolidečsku a Valašskokloboucku, jiná je na zbytku území. Na jižním Valašsku mají charakter divokých obchůzek, při nichž se obchůzkáři snaží obejít všechny chalupy v obci. Proto jsou tu obchůzky rozděleny většinou do dnou i tří dnů, probíhají po celý den, nikoli až po setmění a často bývají přesunuty z tradičního data 5. 12. na víkend nejbližší svátku světce. Na zbytku Valašska má mikulášská obchůzka klidnější ráz, maskovaní obcházejí většinou jen po příbuzných a známých, a to v předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince. Také složení masek je různé: na jižním Valašsku je to Mikuláš - „Svatý“, několik čertů v kožešinových oblecích opásaných zvonci, smrtky s kosami a zvláštní masky, které mají stejnou podobu – postava na dřevěném koni se šavlí v ruce – ale v různých vesnicích jižního Vsetínska (Francova Lhota, Střelná, Lidečko aj.) mají jiné názvy – kůň, koník, nakoni, kobylica – pravděpodobně jde o Turka na koni (snad pozůstatek z dob, kdy toto území podléhalo nájezdům Turků), někde s nimi obchází ještě nosič (někde tuto funkci plní žid). V ostatních obcích regionu bývá složení masek většinou následující: Mikuláš, čert, anděl, někdy smrtka.

Svatý Mikuláš Ústřední postavou mikulášských obchůzek v řadě katolických zemí je dodnes Mikuláš, podle něhož bývají někde pojmenovány všechny postavy v obchůzce jako mikuláši (na Hornolidečsku říkají, že „létajú mikuláši“). V oblastech s převládajícím protestantismem, který odmítá kult světců, Mikuláš nechodí, nebo ho nahrazuje postava Ruprechta (např. v Německu). Předobrazem Mikuláše byl štědrostí proslulý biskup téhož jména působící na přelomu 3. a 4. století v Malé Asii. Funkce nadělování dárků, která je s Mikulášem spojována nejčastěji, zřejmě vzešla z pověsti, podle níž zachránil tajným obdarováním penězi tři dcery zchudlého šlechtice, který je chtěl pro nedostatek financí na věna prodat do nevěstince. V některých částech světa (USA, Anglie, Švédsko a jinde) se od štědrého sv. Mikuláše odvozená postava Santa Clause stará o nadílku vánoční. Nejstarším dokladem obchůzek v našich zemích je chlapecká biskupská hra ze 13. století, jejíž podobu o století později zachytil Jan Hus. Zde však líčí tuto dnes ctihodnou postavu následovně: „Žáci v kožešinových kuklách na hlavě přivezli na oslici v obráceném posazení, tj. tváří k ocasu, jednoho ze spolužáků jako tzv. biskupa do kostela na mši, kde pak prováděli značné nepřístojnosti: s pochodněmi v rukou vodili oslici s biskupem, konzumujícím přitom polévku a pivo, kolem oltářů, které on lascivním způsobem kadil, tancovali a lomozili.“ Postupně se však vlivem církve zformovalo náboženské a výchovné pojetí Mikuláše – biskupské oblečení (mitra, plášť, berla), zkoušení z katechismu, modlení a obdarovávání dětí, což se v různých obměnách udržuje do současnosti.

Mikulášské obchůzky prošly za dlouhou dobu jejich konání řadou proměn, přesto stále zůstávají, možná pro pocit tajemného mrazení vyvolaného kombinací očekávání a bázně, jedním z nejintenzivněji dodržovaných zvyků celého zvykoslovného cyklu.

Mgr. Milada Fohlerová