Vzácné předměty dokumentující textilní výrobu na Valašsku

Vzácné předměty dokumentující textilní výrobu na Valašsku

Každé větší i menší muzeum má ve svých sbírkách vzácné sbírkové předměty, někdy dokonce i unikáty.

Jinak tomu není ani u etnografických sbírek Muzea regionu Valašsko. Jedná se sice na první pohled o obyčejné dřevěné předměty, pro dokumentaci tradiční rukodělné výroby jsou však velmi cenné, obzvláště přidají-li se k nim ještě dobové fotografie z muzejního fotoarchivu, na nichž je zachyceno jejich používání.

Vsetínské muzeum uchovává v národopisných sbírkách hned 2 republikové unikáty. Jsou to výrobní nástroje – dřevěné formy, pomocí nichž se zhotovovaly textilie prastarou technikou podobnou tkaní nazývanou vázání (pletení) na formě. Formy zvané též „desky“ měly tvar příslušné části těla a hotové výrobky vznikaly oplétáním osnovních nití, napjatých svisle na formě, nití útkovou. Na Valašsku byly tímto způsobem vyráběny teplé a pevné vlněné rukavice, používané nejčastěji dřevorubci, dále mužské čepice a papuče zvané kocúry. Nejstarší výrobky byly vázány z ovčí vlny přírodních barev – světlé a tmavé, jejichž kombinace obvykle tvořila geometrický vzor. Později se vlna barvila i na pestřejší barvy – červenou, zelenou, modrou aj. Tato technika byla v Evropě známa u západních Slovanů v oblasti Karpat, a to na Slovensku a v Polsku, u nás jen na východní Moravě. Na Valašsku je doložena především na Vsacku a Rožnovsku, největším producentem zejména pro slovenský trh (údajně až pro Turecko) byla ovšem obec Střítež. Zde se v 2. polovině 19. století vyrábělo až 3000 párů rukavic za rok, přičemž denně upletl zručný výrobce asi 1 pár (jejich výrobou se hlavně v zimě zabývali obvykle muži a děti). A něco blíže k těm již zmíněným unikátům. Jedním z nich je forma na rukavice. Přestože jich muzeum vlastní hned několik, jediná z nich má na sobě vyryto vročení 1841 nebo 1847 a je tak nejstarší datovanou formou v českých muzeích. Tím druhým vzácným předmětem je obdobně tvarovaná forma na čepice původem z Nového Hrozenkova, jež je vůbec jedinou dochovanou formou na výrobu pokrývek hlavy touto technikou u nás. Obě tyto formy jsou k vidění v nových expozicích vsetínského zámku, konkrétně v části nazvané Podomácká výroba.

Mezi další cenné předměty patří dnes už téměř zapomenutý ruční kolovrat – předchůdce dnes známějšího kolovratu šlapacího. Byl to nástroj používaný při zhotovování příze (niti) z vyčesaných vláken lnu, vlny či konopí. Vzhledem k nutnosti roztáčet kolo ručně byla práce na něm asi 2x pomalejší než na kolovratu šlapacím, ale 2x rychlejší než na nejstarším nástroji užívaném ke spřádání - vřetenu. Do českých zemí se dostal asi ve 14. století a v odborné literatuře se uvádí, že jeho užívání v Čechách mizí v 19. století, na Valašsku se však ke spřádání vlny používal ještě ve 2. polovině 20. století. I tento vzácný kousek ze sbírek vsetínského muzea máte příležitost spatřit, a to až do 26. února 2016 ve výstavní síni Maštal v Novém Hrozenkově na výstavě Toč se, kolovrátku, kterou připravilo Muzeum regionu Valašsko spolu s Památníkem A. Strnadla.

Jinými důležitými předměty užívanými při spřádání vláken na přízi byly přeslice. Ty sloužily k upevnění přediva (vyčesaných vláken lnu, vlny nebo konopí) při předení. Přeslice byla obvykle vyšší tyč, na níž se někdy nasazovala ještě horní odnímatelná část – „kužel“. V našem regionu se objevovala přeslice dvojího druhu: běžnější stojánková přeslice byla vyšší tyč zasazená obvykle do stojánku na nožkách, někdy do špalku dřeva, občas se vyskytovaly i ve formě polohovatelné. Vzácnější byly přeslice sedátkové, které byly typické pro východní Evropu a na našem území se vyskytovala pouze na východě – na Valašsku. Tvořila je nižší tyč zasazená do plochého prkénka, na jehož jednu polovinu si přadlena sedala, proto se jí též říkalo i „podprdačka“ či „podprdálka“. Rovněž tyto sedátkové přeslice se ve sbírkách muzea nalézají – 2 ve vsetínském muzeu a další 2 ve valašskomeziříčském. Ty vsetínské jsou rovněž k vidění na výstavě Toč se, kolovrátku v Novém Hrozenkově.

Všechny tyto i mnohé další vzácné předměty zasazené do kontextu tradiční rukodělné výroby textilu na Valašsku budou součástí malého tisku, který v Muzeu regionu Valašsko vyjde na začátku nového ruku pod názvem Toč se, kolovrátku.

Mgr. Milada Fohlerová