Vývržky dravců a sov – cenný zdroj informací o výskytu fauny

Muzeum regionu Valašsko má ve svých sbírkách mnoho dokladů o výskytu drobných obratlovců, které byly získány rozborem nestravitelných součástí potravy vyvrhovaných dravci a sovami zobákem tzv. vývržky. Jde o shluky srsti i peří se zbytky nestravitelných kostí a chrupavek, jejichž preparací a následnou determinací je možno určit druhy obratlovců i jejich početnost v získaném vzorku vývržků. Při zpracování většího soboru dat je tak možné získat představu o složení potravy určitého druhu sovy či dravce ve sledovaném území v době získání vzorků. Při velkém počtu sběrů na určitém území je možné přispět výraznou měrou k doplnění poznatků o rozšíření řady druhů obojživelníků, plazů, ptáků a drobných savců. Potravní zbytky však byly také sbírány pod hnízdními dutinami sov, v budkách pro puštíka obecného nebo na hnízdech dravců i sov. Této činnosti se věnoval od 70. let 20. století ve svém volném čase a později v rámci své pracovní činnosti v muzeu v letech 1997–2010 Tomáš Kašpar, preparátor a dokumentátor muzea na pracovišti ve Valašském Meziříčí, který rovněž zpracoval databázi a kompletně rozebral vývržky, preparoval zde nalezené kosti obratlovců a determinoval je, jako jeden z mála specialistů na území České republiky.

Je logické, že nejvyšší počet vývržků byl získán od naší nejhojnější sovy – puštíka obecného – a to především ze systematicky vyvěšovaných hnízdních budek na území celého okresu Vsetín i v navazujících částech okresů Přerov a Nový Jičín, což bylo prováděno ve spolupráci se členy ČSOP Valašské Meziříčí. Mnoho vývržků však bylo získáno také od spolupracovníků muzea, členů České společnosti ornitologické z větších vzdáleností od Valašska např. z jižní Moravy, Českomoravské vysočiny či Slezska. Celkový počet vzorků vývržků této sovy byl 188. Poměrně početné sběry byly získány od zimujících jedinců kalouse ušatého (50 vzorků). Z dalších druhů sov se jednalo o vývržky výra velkého, sovy pálené i sýce rousného a kulíška nejmenšího, z dravců pak jde o vývržky poštolky obecné, káně lesní nebo motáka pochopa. Byly ovšem také prováděny rozbory vývržků volavky popelavé. Rozbor vývržků od těchto druhů byl proveden externě pro sběratele z různých oblastí Moravy a Slezska, informace však zůstaly v muzejní databázi.

Ve sbírkách je dosud zapsáno množství dokladů z celkem 266 vzorků potravy sov a dravců. Jde cca o 40 000 předmětů – kostí obratlovců získaných rozborem vývržků dravců a sov, které jsou zapsány pod více než 2 000 evidenčními čísly. Naše muzeum vlastní největší počet dokladů tohoto druhu sbírkového fondu na Moravě. Vývržky i další potravní zbytky byly získávány také z výstelek  hnízdních budek nebo byly vývržky posbírány na hnízdech či byly determinovány také zbytky potravy na hnízdech dravců. Jde o cenný komplex dokladů jednak o složení potravy jednotlivých druhů dravců a sov, jednak o výskyt mnohdy vzácných a ochranářsky významných druzích živočichů. Tak byly získány doklady o výskytu drobných savců (Mammalia) myšivky horské, rejska horského, rejsce černého, myšice temnopásé, myšky drobné a dalších, které byly zahrnuty do shrnujících publikací celostátního významu. Pozoruhodným dokladem získaným z vývržků puštíka obecného je část lebky skokana ostronosého z katastru obce Choryně, který nebyl vizuálně ani akusticky dosud v našem okrese zjištěn. Jde o druh poměrně nenápadný a aktivní pouze 14 dní v době rozmnožování v dubnu, přičemž jeho výskyt v konkrétním roce závisí na průběhu počasí.

Poměrně cenné doklady o výskytu byly získány ze skupiny netopýrů (Chiroptera). Tito živočichové ovšem tvoří jen malý podíl v potravě sov. I když v posledních desetiletích se provádí průzkum této skupiny hlavně pomocí ultrazvukových detektorů, naše doklady ve sbírkách zahrnují období, kdy se tato výzkumy neprováděly nebo tento způsob průzkumu nebyl tak rozšířený, tedy od 70. let do 90. let 20. století. Údaje o výskytu drobných savců pomocí rozborů vývržků sov a dravců vhodně doplňují informace získané z výzkumů muzea pomocí sklapovacích a padacích pastí. A také nám mohou poskytnout informace ke změnám krajiny způsobených globální změnou klimatu, jak se projevují na výskytu živočichů a na potravě sledovaných druhů sov a dravců.

Stručné zpracování výskytu sledování potravy sov bylo provedeno Tomášem Kašparem ve spolupráci s předním znalcem savců u nás, Milošem Anděrou z Národního muzea v Praze, další vytěžení informací z tohoto fodnu lze očekávat v budoucnu i s ohledem na použití prostředí GIS.

Karel Pavelka, zoolog Muzea regionu Valašsko

Literatura

Kašpar T. & Anděra M. (2011): Drobní savci ve vývržcích sov na Moravě a ve Slezsku (Eulipotyphla, Chiroptera, Rodetia). Lynx, n. s. (Praha), 42: 113-132.