Vsetínské povstání

Osvobozením Vsetína 4. května 1945 skončilo šestileté období, které se dá kvůli nacistickým represím bez nadsázky označit za nejtěžší v historii města i kraje. Velkou měrou k tomu přispěli místní obyvatelé, kteří i přes nedostatečnou výzbroj, a tváří v tvář silnému protivníkovi byli ochotni nasadit své životy v boji za svobodu.

S blížící se Rudou armádou ustal během dubna ve městě veškerý kulturní ruch. Železniční spojení bylo stále komplikovanější. Po 20. dubnu 1945 skončilo i nouzové vyučování ve školách. Od severovýchodu a jihozápadu mohli lidé slyšet vzdálenou dělostřelbu. Rudá armáda i jednotky československého armádního sboru byly již blízko. Před blížící se Rudou armádou začali němečtí vojáci zřizovat v ulicích silniční uzávěry ze silných klád, v jejich blízkosti byla budována kulometná hnízda. Tyto obranné stavby byli nuceni stavět i místní civilisté.

Vsetín se nacházel v operačním prostoru 18. armády generálplukovníka A. I. Gastiloviče, která bojovala v sestavě 4. ukrajinského frontu. V rámci 18. armády bojovaly také 1., 3. a 4. brigáda 1. československého armádního sboru v SSSR pod velením generála Karla Klapálka. Dne 1. května dosáhly tyto tři československé brigády levého břehu Váhu od Hričova až k Povážské Bystrici. Jejich další postup byl naplánován po linií Javorníky – Vsetín – Holešov – Prostějov.

Poté, co 4. brigáda 1. československého armádního sboru vstoupila 2. května na území Moravy přes Papájské sedlo, se začali odbojáři s realizací dlouho plánovaného vsetínského povstání. Účastníky povstání byla odbojová organizace Pro vlast, dále tři čety partyzánské skupiny Valentina Gáby – Jonáše složené z místních občanů (hlavně studentů), skupina příslušníků četnictva a skupina sokolská. K nim se přidali později další dobrovolníci. Povstání vypuklo 4. května v 8 hodin, jeho počátek ohlásila siréna. Povstalci postupně ovládli Dolní město, a v bojích s lépe vyzbrojenou německou přesilou se dokázali udržet do odpoledních hodin. Němci vzali během bojů 150 místních občanů jako rukojmích. Jen díky jednání velitele městské policie poručíka Arnošta Bartoše se podařilo odložit jejich připravovanou popravu, pod podmínkou, že ustupující německé vojsko bude mít volný průchod.

Po příchodu německých posil se povstalci stáhli z Dolního města do úkrytů v domech a do okolních kopců. Ze Žambošky se podařilo poslat hlídky k československým jednotkám se žádostí o pomoc. V odpoledních hodinách zaútočili vojáci 4. čs. brigády z kopců na Jabloňové, Vršků a Dílů na Horní město a Sychrov, a z Bečevné na Rokytnici. Po 16. hodině byl již Vsetín svobodný. V bojích o Vsetín přišlo o život sedm občanů. Někteří padli v řadách povstalců, někteří zahynuli nešťastnou shodou okolností. Celkem 11 občanů bylo zraněno těžce a mnoho utrpělo lehká zranění. Povstalci se zasloužili o to, že lidské ztráty a materiální škody, které Vsetín při přechodu fronty utrpěl, nebyly tak velké jako v jiných městech. Chvíle po osvobození kdy vsetínští občané srdečně vítali příchozí vojáky, jsou hojně zdokumentované na fotografiích uložených v archivu muzea regionu Valašsko.

Mgr. Pavel Mašláň