Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí...

"Už sa fašank krátí, už sa nenavrátí..." slova známé masopustní písně poukazují na fakt, že to má masopust - období veselí a hojnosti, na kahánku.

MASOPUST je období na přelomu zimy a jara, pro které je typické bujaré veselí, zábavy a hojnost jídla a pití. Celkově zahrnuje dobu od Tří králů po Popeleční středu, jíž začíná 40denní předvelikonoční půst (letos vychází Popeleční středa na 10. února). Nejvíce zvyků a obyčejů je soustředěno do posledních dní masopustu, které jsou na Valašsku nazývány fašank (z něměckého der Fasching=masopust) nebo končiny.

Nejtypičtějším projevem masopustu jsou obchůzky maskovaných postav, jejichž původním účelem bylo zajištění prosperity v hospodářském i rodinném životě. Při obchůzkách maškary obcházejí za doprovodu hudby vesnicí dům od domu, kde tančí s majiteli a tropí různé skopičiny, následně jsou pohoštěni jídlem a především kořalkou.

Masek je dnes nepřeberné množství, mnohé z nich jsou ale velmi staré a je s nimi spojena řada magických vlastností – např. u cigánky je to plodnost, u žida zámožnost.

Nejdůležitější a často ústřední maskou je medvěd, který je obvykle voděn na provaze nebo na řetazu postavou vodiče. V některých obcích je po medvědovi dokonce pojmenována celá masopustní obchůzka, jíž se říká vodění medvěda. Masce medvěda byla přisuzována plodnostní a blahonosná moc. Téměř v každém stavení si medvěd zatančil s hospodyní a dalšími ženami. Tanec s medvědem měl zaručit dobrou úrodu, zároveň se na ženy měla přenést plodnost, kterou symbolizoval.

V dřívějších dobách existoval vedle dnes rozšířenější formy kožešinového medvěda i medvěd slaměný nebo hrachovinový. Kvůli jeho plodnostním vlastnostem si z něj hospodyně trhávaly hrachovinu či slámu a dávaly ji husám a slepicím do hnízda, aby nesly hodně vajec. Dodnes tato maska obchází v obci Lužná.

Velmi zajímavou maskou v končinových obyčejích na jižním Valašsku byl tzv. „pohřebenář“, „hřebenář“ nebo též „pohřebeň“, kterého představoval muž oděný do slámy nebo hrachoviny. Pohřebenář držel v jedné ruce rožeň, na nějž napichoval slaninu získanou při obchůzce a volal: „Pohřebeň, staré baby na hřebeň!“ Tato maska se vyskytovala ve vesnicích Valašskokloboucka - Nedašově, Nedašově Lhotě a Lačnově. Nejasný původ pohřebenáře byl vysvětlován různě, někteří badatelé v něm spatřují krajovou variantu slaměného či hrachovinového medvěda. Stejně jako maska medvěda je i této masce přisuzována plodnostní a vegetační moc.

Dalšími maskami, které jsou důležitou součástí masopustních obchůzek, jsou ženich a nevěsta. V období masopustu se totiž v minulosti konalo nejvíc svateb. Nechybí ani nejrůznější zvířecí masky – hojně se vyskytuje např. kůň, který symbolizuje sílu. Z lidských masek se v průvodech objevují hlavně postavy parodující různá povolání – policajt, voják, řezník a mnohá jiná. Do masopustních průvodů přibývají stále nové masky, jsou to např. pohádkové či filmové postavy.

Vědomí blížícího se dlouhého předvelikonočního půstu vedlo o masopustu k dopřávání si hojnosti jídla. Jeho bohatství též mělo příznivě působit na blahobyt v nastávajícím hospodářském roce. Nejtypičtějšími pokrmy byly smažené koblihy, které hospodyně obchůzkářům nabízely.

Masopust byl časem zabíjaček, proto byly maskované postavy obdarovávány též slaninou nebo špekem, které se při obchůzce obvykle napichovaly na dřevěný „rožeň“.

Popeleční středou skončí nadvláda rozverného masopustu a žezlo převezme dlouhý předvelikonoční půst.

Mgr. Milada Fohlerová, etnografka Muzea regionu Valašsko