2.prosinec 2015
Muzeum regionu Valašsko obnovilo v roce 2015 svou archeologickou činnost, nejen v muzeu, ale také v terénu. Kromě obrozené a posílené spolupráce s místními detektoráři se archeolog muzea věnoval dohledům při stavebních činnostech v regionu a také vlastním výzkumům a průzkumům.
Prvním terénním objevem byly základy pozdně středověkého nebo raně novověkého domu na rohu nynějších ulic Na Tržnici a Mostní v Krásně nad Bečvou. Několik decimetrů vysoké a široké torzo nároží cihlového domu se nacházelo jen pár centimetrů pod chodníkem, který protíná cyklostezku kolem Bečvy směrem na Rožnov. Ze sondy pochází pouze pár zdobených hliněných střepů polévaných zabarvenou olovenou glazurou, zvířecí kosti a stavební hřebíky. Vzhledem k nutnosti vykonávat dozor jen v rozmezí stavebního výkopu nebylo možné zjistit přesné směrování zdí vybíhajících z objeveného rohu. I když je dům zachycen ještě na indikační skice z roku 1834 (kde je označen jako nespalný – tj. zděný), nálezový materiál získaný v spodní části budovy odpovídá spíše pokročilému 16. století nebo počátku století následujícího.
Další výzkum proběhl na zaniklém hradě Arnoltovice, který leží na tzv. Junákově (nebo také Němčíkově kopci) v Poličné. V západní části tělesa kopce byly zachyceny destrukční vrstvy zděné hradní architektury, které poskytly poměrně velkou sadu keramických střepů, několik velkých zvířecích kostí, železný háček a měděnou strusku. Řez tělesem kopce odhalil středověké základové výkopy, velké kusy zdiva, doklady po ohni, již zmíněnou destrukci a následné planýrovací vrstvy. Movité nálezy řadíme do 14. století – do doby, kdy Arnoltovický hrad patřil k nejvýznamnějším sídlům širší oblasti a byl místním kolonizačním centrem olomouckých biskupů. O velikosti a důležitosti hradu svědčí i fakt, že dokázal poskytnout ubytování biskupu Mikulášovi z Riesenburku, který tu pobýval a vystavil několik listin.
Poslední a největší výzkum proběhl na vrchu Helštýn, kde se (s přispěním studentů Gymnázia F. Palackého ve Val. Meziříčí) podařilo odkrýt velkou část základů Belvedéru – letohrádku Žerotínů. Nálezový celek se skládá hlavně ze stavebních článků jako jsou cihly, interiérové glazované dlaždice, exteriérové kamenné dlaždice, kachle, fragmenty omítek, keramika, sklo a drobné mince. Vzhledem k minimu dochovaných písemných pramenů přinesl předstihový výzkum množství nových poznatků, které se stanou informační základnou k této zajímavé a neobvyklé stavbě.
Získaná fakta a artefakty jsou nebo budou podrobeny odbornému zkoumání v blízkých zimních měsících, kdy archeologická činnost v terénu utichá a naopak se rozvíjí aktivita muzeálního a badatelského charakteru.
Mgr. Samuel Španihel
