Nález podbílku šupinatého v Zámeckém parku

Nález podbílku šupinatého se podařil žákyním 6. A, ZŠ Vsetín, Sychrov 97, Dominice Mikuláštíkové a Veronice Vráblíkové v zámeckém parku, přímo pod vsetínským zámkem. Tyto pozorné žačky při běžné terénní výuce sledovaly nejen výklad učitelky, ale rozhlížely se pozorně kolem sebe. A u jednoho z pařezů nalezly drobné růžové „hrozny“ podivné křehké „masité“ hmoty, polehávající v trávě. Původně to vypadalo, že tu někdo něco jen tak odhodil… při bližším prozkoumání identifikovaly podbílek šupinatý.

Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria) je vytrvalá, až 25 centimetrů vysoká parazitická rostlina z čeledi zárazovité (Orobanchaceae). V současném době není zařazena mezi ohrožené, ale roste roztroušeně, a v našem okolí se příliš často nevyskytuje.

Právě její parazitismus vysvětluje, že přežije, i když není zelená, tedy neobsahuje chlorofyl a neprobíhá v ní fotosyntéza k získávání živin. Ona je prostě „bere“ ze svého okolí, z kořenů stromů - hostitelů. A zřejmě není příliš vybíravá. Parazituje jak na listnatých, tak i na jehličnatých stromech. Rostlinu můžeme pozorovat jen v době květu, brzy na jaře, a to do konce měsíce května. Většina jejího rostlinného těla žije v podzemí, kde se rozvíjí do bohatě větvených oddenků, ze kterých vyrůstají tzv. haustoria, která pronikají do kořenů hostitelských rostlin, a z nich pak vysávají roztoky plné živin, které vytvořil strom v rámci fotosyntézy. Uvádí se, že rostlina poprvé kvete až po deseti letech, kdy její podzemní část zesílí.

Pro žáky školy je podbílek šupinatý velmi významný nález. Snad poprvé se v přírodě setkali s nezelenou rostlinou a mohli si tak na praktickém příkladu ukázat, jak je příroda pestrá a k jakému vývoji může u jednotlivých organismů dojít. Pokud patří podbílek mezi rostliny, a dle genetické analýzy patří, tak jeho dávní předci získávali organické látky klasickou fotosyntézou. V jakých podmínkách žil, proč se vyvinul tak, že dnes „krade“ organické látky jiné rostlině a neumí si je sám vyrobit? A může se vyvíjet dál?

V několika květech jsme nalezli drobná těla mrtvého hmyzu. Některá se jevila v rozkladu a obalená jakousi slizovou hmotou: že by se podbílek „dal i na masožravost“? Tuto možnost musíme ještě prozkoumat, v nám dostupné literatuře jsme potvrzení této domněnky nenašli. Ale nám to zatím nevadí, protože rádi bádáme a pozorujeme.

Přidejte se k nám. Příroda je krásná a skrývá mnohá tajemství! Stojí za to po nich pátrat a odhalovat je.

Jaroslava Ševčíková a žačky: Dominika Mikuláštíková a Veronika Vráblíková ZŠ Vsetín, Sychrov 97