Život plný námahy

Beskydský venkov byl v minulosti místem nikdy nekončící práce, prostorem, kde člověk musel bojovat o každodenní přežití za vynaložení neskutečné fyzické námahy. Tento starý tradiční svět sice nenávratně zmizel, ale jako silná inspirace neustále ožívá v dílech beskydských a podbeskydských řezbářů i v dnešním přetechnizovaném 21. století.

Ačkoliv je téma prezentovaných děl na výstavě úzce vymezené, k motivům lidské práce autoři přirozeně přistupovali rozdílnými způsoby. Některé výtvory jsou tak velmi intuitivní a působí jak prostým dojmem, tak zároveň i momentálním nápadem. Tato díla sice většinou postrádají přílišnou zručnost svých tvůrců, ovšem právě zručnost u nich není až tak podstatná, důležitá je fantazie jak autora, tak diváka. Zcela jinou kategorií jsou plastiky zhotovené precizní technikou, kdy jejich autoři disponovali jak šikovností a obratností v obrábění materiálů, tak výborným prostorovým viděním. Tito tvůrci dokázali při ztvárnění velmi dobře využít inspirace získané z dokonalých předloh od školených autorů či mistrů malířů a projevila se u nich snaha vtisknout do díla přesně to, co vidí, ať již reálně nebo na fotografii či obraze.

Z prezentovaných autorů je třeba zmínit především Josefa Heju (1902 – 1982) z Halenkova – Dinotic, který se v 60. letech 20. století stal velkým objevem a je dodnes legendou mezi sběrateli lidového umění. Josef Heja trávil mnoho času na pastvě, která mu byla formou relaxace, a při níž se věnoval své zálibě – dřevořezbě. Vyřezávat začal až v době, kdy mu bylo více než 60 let. Podstatné v jeho tvorbě bylo samorostlé dřevo, které upravoval do potřebných tvarů, a výslednou originalitu i optimističnost podtrhoval barvením vodovými barvami a pastelkami. Právě samorosty dodávají jeho figurkám na dynamičnosti, kdy postavy působí velmi rozpohybovaně. Komunikace Hejových figurek s divákem je tak mnohem intenzivnější a vnímavý pozorovatel může dojít k poznání, že autor pouze „probouzel k životu“ postavičky ukryté v přírodě.

V mnoha vystavených plastikách se odráží těžká sociální situace beskydských obyvatel. Výrazy ve tvářích a také držení těla vyjadřují náročné životní osudy, boj o přežití i těžkou fyzickou námahu. V tomto ohledu je jedinečná autopsie velmi talentovaného hluchoněmého řezbáře Ondřeje Zogaty (1904 – 1965), pocházejícího z odlehlé horské obce Hrčavy. Jeho dílo se vyznačuje výbornou pozorovací schopností spojenou se snahou o postihnutí všech detailů. Tématika tohoto řezbáře zůstává velmi úzce lokální a je propojená s prožitým tradičním životem v horách. Těžká fyzická práce je dobře rozpoznatelná také v charakteru figur současného autora Jána Podsklana (nar. 1951) z Čadce. Tento řezbář do svých plastik vložil dynamiku, což mu umožnilo vytvářet postavy pracujících lidí. Jeho pracovní scény velmi emotivně evokují určité sociální prostředí. Za pozornost stojí například jeho dřevorubci či pltníci (voraři). Zcela jiný citový náboj mají figurky Oldřicha Unara (nar. 1945) z Poteče. Ty se stávají splněním romantických představ o idylických starých časech. Z jeho půvabných plastik na nás promlouvá především líbeznost a zpracování tradičních beskydských námětů ze starých dob působí téměř pohádkově. Největším počtem figur je na výstavě zastoupeno dílo Bohumila Tobiáše (1909 - 1988). Učitel z Frenštátu pod Radhoštěm vytvořil soubor plastik opracovaných jednoduchým dlátem a nožem zobrazující rozmanité venkovské úkony. Jeho figury jsou hranaté a podsadité, s tvrdými rysy, jako by byly tesané z kamene. Jedná se ve své podstatě o rozsáhlé názorné didaktické dílo, které má za úkol představit a přiblížit zaniklé činnosti patřící na tradiční beskydský venkov.

Z dalších tvůrců je také velmi zajímavý například Ján Kolesár (nar. 1921) pocházející z Olešné u Čadce, který si během svého tvůrčího období vytvořil nezaměnitelný typ figur se stylizovanými rysy. Jeho plastiky mají vysloveně vyprávěcí charakter. Svébytné jsou také idealizované pastýřské náměty, které představovaly nosné téma řezbářské tvorby Jana Kajzara (1901 – 1970) z Milíkova. Nicméně i díla ostatní autorů jsou velmi působivá a v beskydské kultuře zaujímají své nezastupitelné místo.

Dřevořezba odborně neškolených tvůrců zobrazující zaniklé jevy je spojnicí s minulosti, která dokáže v současnosti promlouvat k velkému množství lidí. Tato spojnice v podobě vyřezávaných především drobných plastik je v některých případech velmi realistická, mnohdy je naopak naivní, či příliš romantická, někdy vychází z vlastního poznání jindy z přenesených nepoznaných vzpomínek. Ale ať je již pohled řezbářů na beskydský venkov jakýkoliv, přirozená krása dřeva spolu s tématem života horalů dokáží vyvolat pozitivní emoce, které jsou vždy velmi potřebné a důležité. Přijměte proto naše pozvání na autorskou výstavu Mgr. Václava Michaličky, Ph.D. z Muzea Novojičínska, p. o. Vždyť i valašský venkov byl v minulosti místem tvrdé práce a každodenní dřiny. Co obnášela jednotlivá řemesla? Jaká byla obživa místních obyvatel? Jak náročné je mletí mouky či zpracování ovčí vlny? Návštěvníci výstavy budou mít výjimečnou možnost zhlédnout nejen na 130 děl s rozmanitou tématikou dnes již často neznámých řemesel, ale i vyzkoušet si řadu technologií na vlastní kůži.

K výstavě je připravený lektorský program pro školy Život plný námahy, soutež a řemeslné dny.

Výstava realizována ve spolupráci s:
Kysucké múzeum v Čadci
Muzeum Beskyd Frýdek-Místek, p. o.
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm
Muzeum Śląska Cieszyńskiego
Muzeum Těšínska, p. o.

Kurátor

Mgr. Ivana Spitzer Ostřanská / kurátor - historik, knihovník