Makedonie, v mnohém zastavený čas

V květnu roku 2012 jsme pět muzejních kolegů podnikli studijní cestu na neklidný Balkán. Vypravili jsme se do Makedonie, jednoho z nástupnických států bývalé Jugoslávie (nenásilně se odtrhla už před válkou v roce 1991).

Makedonie nabízí přírodní a kulturní poklady na svém malém území, kde se po tři tisíciletí potkávaly různé kultury. Zemi postupně ovládaly různé mocnosti, počínaje řeckou Makedonií, ztělesněnou Alexandrem Velikým, dále říše římská, byzantská a osmanská. Cesta do Makedonie byla cestou k počátkům evropského křesťanství. Na troskách římských památek dnes stojí pravoslavné chrámy. Hranice jsou téměř ze všech stran chráněny vysokými horami, my jsme navštívili vápencové hory ležící na hranicích s Řeckem.

V Makedonii jsme viděli dávno zmizelou krajinu Valašska. Pastevectví, které Valašsku vtisklo nezapomenutelný ráz s jalovci, ovečkami na stráních a sítí pastvin, luk a lesíků, je v Makedonii stále běžné. Početná stáda ovcí volně prochází krajinou a nedovolí keřům ani lesu zarůst nízký trávník s bohatou flórou. Viděli jsme vzácné orchideje, motýly a hmyz. Návštěva Makedonie zasáhne staromilce valašské krajiny na hodně citlivém bodě. Kopečky jsou sice trochu strmější a skalnatější, ale svou celkovou tváří se velmi blíží té, co známe z domova. Té valašské. Není divu, jedná se o podobné pohoří jako Karpaty, stejnou zemědělskou činnost – pastvu ovcí a malá políčka, na svazích s ořezávanými stromy a pasenými selskými lesíky. Byl to prostě unikátní výlet do Valašska 18. století.

Makedonci dnes řeší stejné problémy jako Valaši konce 18. století. Chovy ovcí upadají, krajina pomalu zarůstá, lidé utíkají do měst a emigrují za lepším životem do zahraničí. Zalesňování jehličnany začalo až na sklonku 20. století, brzy bylo však zastaveno – došly peníze. Jinak se zde za posledních 200 let prakticky nic v péči a obhospodařování krajiny nezměnilo. Proto zde na rozdíl od situace u nás můžeme studovat a obdivovat krajinu a její život zakonzervovanou a nezměněnou po mnoho set či i tisíc let. Naplno se zde projevila tolikrát omílaná pravda současné ekologie – největším zabijákem přírody je bohatý stát.

Přijďte se podívat na fotky z míst, kde se v mnohém zastavil čas – na pasáčky ovcí, městská tržiště a krajinu, se kterou jsou její obyvatelé stále úzce spjati – na Valašsko doby portášů a zbojníků.

Přednášející

kurátor-botanik (2004-2014) JT / ukončen pracovní poměr