Výskyt bahňáků na Valašsku a ve středním Pobečví

Bahňáci jsou ptáci náležející do řádu Charadriiformes – dlouhokřídlí a jsou soustředěni v podřádu bahňáci (Charadrii). Vyznačují se některými zvláštnostmi oproti dalším ptačím skupinám – u většiny druhů je nápadný dlouhý a tenký zobák, poměrně malá hlava a tenké a vysoké nohy. Zobák je převážně přímý, u mnohých druhů je však zahnutý dolů nebo i nahoru. Častý je výskyt bahňáků na pobřežích stojatých i tekoucích vod a především na bahnech. Některé druhy bahňáků ovšem preferují jiná prostředí. Živí se živočišnou potravou. Až na výjimky jsou bahňáci výbornými letci, jejich dlouhá a štíhlá křídla jim umožňují rychlý a vytrvalý let.

Výskyt této skupiny ptáků v našem regionu se dá rozdělit na hnízdní a mimohnízdní. Hnízdění bylo zaznamenáno v současnosti jen u několika druhů. Lidem asi nejznámější je čejka chocholatá (Obr. 1), která se dříve vyskytovala na kdejaké louce i poli. V posledním desetiletí však její stavy výrazně poklesy v celé Evropě a nejinak je tomu i na Valašsku. To se pak projevuje i výrazně sníženou početností na podzimním tahu, který je patrný především na polovypuštěných rybnících v říjnu až listopadu. Ty tam jsou doby, kdy je oživovala až tisícihlavá hejna těchto ptáků. Dalším naším hnízdícím druhem je pisík obecný (Obr. 2a, 2b). Vyskytuje se především na zpřírodněných úsecích Bečvy, ale hnízdí i na regulovaných úsecích Rožnovské i Vsetínské Bečvy se štěrkovými ostrovy. Také bývá v hnízdní době pozorován na horním toku obou Bečev i na jejich přítocích. Hnízdo si staví na štěrkových lavicích a ostrovech, často ale až na horní hraně břehů. Početnost a hustota druhu na valašských tocích však zatím nebyla podrobněji sledována. Mimo to je pisík častým hostem rybníků v době jarního a podzimního tahu i v pohnízdní době. Třetím hnízdícím druhem je pestřeji zbarvený kulík říční (Obr. 3). Ten vyžaduje především štěrkové náplavy, kde si vytváří své skromné hnízdo sestávají z prohlubeniny mezi kameny ohrazenými několika větvičkami. Na rozdíl od pisíka je vázán přísně na toto prostředí a proti vyšším stavům vody umísťuje své hnízdo ve vyšších částech štěrkových lavic. V případě povodňových stavů však ani toto nemusí stačit a hnízdo je pak velkou vodou zničeno. Kulík se však vyskytuje jako hnízdící pták také v polích v okolí hnojišť a silážních jam nebo přehrad. V lesích hnízdí nenápadná, zavalitější sluka lesní. Vyskytuje se pravidelně ve středních a vyšších polohách, ale její stavy jsou nízké. V době charakteristického toku na jaře je poměrně nápadná a lze ji na hnízdištích spatřit nejčastěji. Z dalších u nás se vyskytujících druhů zatím nebylo hnízdění prokázáno. Vodouš kropenatý (Obr. 4) však v některých částech České republiky hnízdí a je vzácně zjišťován v hnízdím období i na Valašsku, takže jeho hnízdění není vyloučeno. Nápadný je především na březích Bečvy na jarním a podzimním tahu v dubnu a říjnu, ale také na polovypuštěných rybnících. Při vzletu na sebe upozorní především nápadným flétnovým hlasem, ale také kolébavým letem, kdy mění polohu těla ze strany na stranu. Hnízdo si staví na rozdíl od předešlých druhů na stromech ve starých hnízdech drozda zpěvného, vzácněji bývá nalezeno na zemi v porostech vodních rostlin. Občas u nás také zimuje, především v mírnějších zimách-nejvíce je pak pozorován u Bečvy nebo kolem vypuštěných rybníků.

Další skupinou druhů jsou druhy dříve v oblasti hnízdící. K takovým patří bekasina otavní, která pravidelně hnízdila na Choryňském mokřadu pod hrází Velkého choryňského rybníka ještě v 70. letech 20. století (Obr. 5) – poslední hnízdění je zaznamenáno v roce 1984. Jinak se vyskytuje na mokřadech kolem rybníků i v polích na tahu. Vzácná je její větší příbuzná, bekasina větší. K velkým vzácnostem patřilo ve sledované oblasti hnízdění zvláštního bahňáka, dytíka úhorního. Jeho hnízdo bylo několikrát objeveno u Hustopečí nad Bečvou v areálu štěrkoven koncem 70. let 20. století. Jde o velmi nenápadný druh milující otevřené krajiny, úhory, kamenité pastviny i polní kultury. Typické je pro něj velké žluté oko. Ozývá se navečer charakteristickým hlasem. Jinak je velmi nenápadný a prokázání jeho výskytu a zvláště hnízdění je tedy dost obtížné. Jeho hnízdní výskyt byl u Hustopečí nad Bečvou zaznamenán ještě v roce 1985. Později již nebyl v oblasti zjištěn a od roku 1995 není hnízdění známo ani jinde v České republice.

Další druhy se vyskytují na tahu nebo v zimě, případně jde o vzácné zatoulance. Mezi takové patří např. lyskonozi. Vzácnější lyskonoh ploskozobý (Obr. 6) byl zastižen pouze jednou, jeho příbuzný lyskonoh úzkozobý již vícekrát. Oba druhy hnízdí v arktickém pásmu Evropy a Asie a tah probíhá mimo naše území. Na vodě se vznášejí tak, že připomínají plovoucí korkovou zátku. Zajímavostí z jejich života je to, že mají prohozeny role samce a samice oproti většině dalších ptačích druhů. Samice je ve svatebním šatě pestřeji zbarvena než samec a nestará se na rozdíl od samce o vylíhlá mláďata. Pouze snese vejce a tím její role v tomto procesu končí. K pozoruhodným druhům patří také ústřičník velký (Obr.7). Celkem běžný druh na mořském pobřeží západní Evropy a v ústí velkých evropských řek je u nás vzácný. Přesto jsou z Valašska dvě pozorování z konce 70. let 20. století – dospělý vybarvený pták ve svatebním šatě byl pozorován na Choryňských rybnících, mladý ještě nevybarvený pták byl zjištěn dokonce na břehu řeky Bečvy ve Vsetíně. Další druhy se vyskytují především na tahu na rybnících, vzácněji i na dalších stojatých vodách i na Bečvě jsou vodouši. Nejhojnější z nich je vodouš bahenní, dále vodouš šedý, vodouš tmavý (Obr. 8) a vodouš rudonohý. Vzácně je možné tyto druhy spatřit i na Bečvě především ve zpřírodněném úseku mezi Choryní a Hustopečemi nad Bečvou. Podobně lze svidět na bahnech, lépe řečeno na hranici mezi vodou a bahnem, jespáky. Největší z nich je jespák bojovný (Obr. 8) jehož samci jsou na jaře vybaveni krčními límci, z nichž některé mají velmi pestré zbarvení. Poměrně pravidelně protahuje především na podzim jespák obecný, hnízdící v horách Skandinávie. Jeho menší příbuzní, jespák malý (Obr. 9) i jespák šedý jsou již vzácnější. Hnízdí v arktickém pásmu Evropy a Asie stejně jako jespák křivozobý nápadný svým delším zahnutým zobákem a rezavokaštanovým zbarvením těla ve svatebním šatě. Často je v tomto zbarvení zastižen i u nás. Na Choryňských rybnících byl také vícekráte pozorován jespáček ploskozobý (Obr. 10), který je považován za vymírající druh. Hnízdí roztroušeně v boreální zóně Evropy a Asie. Občas se vyskytnou také další tzv. velcí kulíci. Kromě čejky k nim patří kulík zlatý, vyskytující se v hejnech na rybnících i na polích hlavně na podzimním tahu v říjnu a v listopadu. Jeho příbuzný, štíhlejší kulík bledý se naopak objevuje jednotlivě nebo v menších skupinách. Oba druhy hnízdí v arktických oblastech Evropy a Asie, přičemž areál kulíka zlatého je mnohem menší.

Bahňáci jsou různorodou skupinou a pro mnohé milovníky ptáků jsou velmi přitažliví. Nejen svým zajímavým a mnohdy neobvyklým vzhledem, ale také prostředím, v němž se vyskytují. Jejich určování do druhů vyžaduje určité zkušenosti a delší terénní praxi, protože mnohé druhy jsou si velmi podobné. Vhodných míst pro jejich hnízdění a na tahové zastávky však v naší krajině v minulých desetiletích hodně ubylo. Pro kroužkovatele mají svůj půvab v tom, že procento zpětně odchycených již okroužkovaných ptáků je mnohem větší, než u jiných skupin ptáků - přesahuje 10%. Je to dáno úzkou specializací těchto ptáků na prostředí mokřadů a jejich blízkého okolí. Jejich výskyt na tahu je tak soustředěn na mnohem méně míst, než je tomu u jiných ptáků.

Karel Pavelka, zoolog Muzea regionu Valašsko