25.červen 2015
Nový Hrozenkov jako místo inspirace Dušana Jurkoviče je jedním z témat výstavy v novohrozenkovském Památníku Antonína Strnadla (1. 5. – 30. 8. 2015)
Během letní sezóny pořádá Památník A. Strnadla v Novém Hrozenkově ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně a Muzeem regionu Valašsko ve Vsetíně výstavu o architektu D. Jurkovičovi, a to při příležitosti letošního výročí 120 let od slavné Národopisné výstavy českoslovanské v Praze (1895).
Výstava v Novém Hrozenkově pojí v jeden celek dvě samostatné výstavy od dvou různých realizátorů. První z nich představuje část putovní panelové výstavy „Jurkovičova vila – Historie a obnova". Výstavu zapůjčila Moravská galerie v Brně a zabývá se historií a významem Jurkovičovy vily, kterou si architekt dle svého návrhu nechal roku 1906 postavit v Brně, kam se přestěhoval po svém odchodu z Valašska.
Druhá, nazvaná "Jurkovičovo Valašsko", je převzata z Muzea regionu Valašsko a představuje výběr exponátů z připravované stejnojmenné expozice, která od roku 2016 bude zpřístupněna veřejnosti ve vsetínském zámku. V kolekci exponátů ze vsetínského muzea mohou návštěvníci vidět soubory nábytku zhotoveného dle návrhu Dušana Jurkoviče. Dále kopie kreseb malíře Mikoláše Alše pro jídelnu Libušín na Pustevnách a album reprodukcí Jurkovičových fotografií, jejichž unikátní originály jsou uloženy v etnografickém fotoarchivu muzea a byly v závěru 20. let minulého století věnovány Jurkovičem zakladateli vsetínského muzea MUDr. F. Sovovi.
Slovenský architekt Dušan Samo Jurkovič (1868–1947) spojil s Valašskem deset let svého tvůrčího života. Přichází sem jako jednadvacetiletý mladík na počátku své profesní kariéry po studiu na státní průmyslové škole ve Vídni a krátké praxi u slovenského architekta Blažeje Felixe Bully v Martině. Nastupuje jako asistent u architekta Michala Urbánka ve Vsetíně, s nímž spolupracuje až do roku 1899, kdy Valašsko opouští jako uznávaný „básník dřeva“ a usazuje se v Brně, kde rozjíždí samostatnou architektonickou praxi. Na utváření Jurkovičova osobitého uměleckého názoru měl přímý vliv slovenský stavitel B. F. Bulla. Ten se v 80. letech 19. století pokoušel o vytvoření varianty národního architektonického stylu inspirovaného prvky slovenské lidové dřevěné architektury. Podnětně na Jurkoviče zapůsobila i „česká chalupa“ od architekta A. Wiehla, která se stala (spolu se vstupní věží výstaviště od téhož autora) fenoménem Jubilejní zemské výstavy v Praze (1891), na níž se prezentovala i Urbánkova kancelář. Tyto impulsy posílily Jurkovičovo vlastní zaujetí lidovým uměním, především rázovitostí karpatské srubové architektury. Věnoval se studiu lidového stavitelství i výtvarného umění, podnikal národopisné výpravy do terénu, prováděl kresebnou, měřičskou i fotografickou dokumentaci. Své poznatky uplatnil při přípravách národopisných výstav ve Vsetíně (1892) a v Praze (1895) a rovněž je publikoval. V regionu po sobě zanechal zejména „klenot českého a moravského folklorismu“ – roubené stavby na Pustevnách pod Radhoštěm (1897–1899). Pro poetický a malebně romantický ráz dřevěných budov inspirovaných lidovými vzory a tradičním materiálem i pro přirozené sepětí s horskou krajinou vstoupily časem radhošťské stavby do obecného povědomí jako symbol Radhoště, Beskyd, Valašska…
Kurátorkou výstavy je Jana Krystyníková z Památníku Ant. Strnadla v Novém Hrozenkově.
Mgr. Olga Mehešová
