Úvod / Středisko environmentální výuky / Plakát motýli Beskyd / Modrásek bahenní
Modrásek bahenní
Potkat mě na Valašsku můžete ještě pořád docela snadno. Žiju na nivních údolních loukách u potoků. Skoro celým mým světem jsou rostlinky krvavce. V červenci na nich samečci sedí a čekají na samičky. Samičky pak do květenství krvavce kladou vajíčka. V letních nocích na krvavcích i všichni spíme.
Jako motýl žijeme jen pár týdnů, po většinu roku jsme ve stádiu housenky a kukly schovaní u přátel mravenců v mraveništi. Dřív jsme se ale měli o hodně lépe. Žili jsme na Valašsku u potoků plošně a skoro všude. Teď jste nás lidé vytlačili do příkopů u cest nebo na zarůstající meze. Už jen málokde se nám daří na velkých loukách, které byly naším domovem. Co se stalo?
Změnilo se hospodaření na loukách. Údolní louky byly díky dostatku vláhy vždycky úrodné a tráva na nich dobře rostla. Proto se kosily dvakrát ročně. Rostliny krvavce totenu jsou dobře adaptované na seč, po první seči v červnu proto rychle vyrostou a vykvetou a my máme pak kam klást vajíčka. Pokud se ale nivní louky posečou až v červenci, vylíhneme se z kukly v čas, kdy žádné krvavce nenajdeme. Marně pak bloudíme po čerstvém strništi.
Otavy na krvavcových loukách můžete posekat až v druhé půlce srpna. Pokud své louky posečete dříve, zničíte všechny naše housenky, které jsou schovány v hlávkách krvavce. V příkopech u cest nás zase ničí zimní solení. Toto hubí mravence, kteří naše housenky nezištně půl roku ve svých hnízdech krmí.
A pokud přežijeme všechny tyto útrapy, tak nás dokáže spolehlivě zničit stále se rozrůstající zástavba směřovaná právě do nivních luk. Jednou týdně posečený trávník nedokáže obývat ani jeden z našich motýlích kamarádů.
