Prohlížíte si starou verzi webových stránek Muzea Regionu Valašsko ve Vsetíně. Jejich aktuální podobu naleznete na adrese www.muzeumvalassko.cz.

Starý web byl funkční přibližně do konce roku 2008, na jaře 2009 došlo ke změně. Původní obsah jsme se rozhodli "zakonzervovat" a vystavit na adrese stare.muzeumvalassko.cz.

 
 
 
 
 
 
 
 
O muzejní instituci

Historie

Muzeum ve Valašském Meziříčí patří k nejstarším českým muzeím na Moravě. Počátkem r. 1884 byla z popudu významné valašskomeziříčské osobnosti JUDr. Aloise Mikyšky založena muzejní společnost, při které hned následně vzniklo muzeum. Ve stanovách Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí bylo uvedeno, že se muzeum bude skládat „z antikvaria, archivu, sbírek přírodnických a průmyslových a knihovny“. Ještě v roce 1884 bylo vydáno také první číslo „Sborníku Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí“, ve kterém se objevují nejen samotné stanovy, seznam zakládajících členů, první přírůstky, ale též odborné příspěvky z historie, národopisu a přírodovědy.
Základy muzejních sbírek byly položeny zejména v devadesátých letech 19. století, v době, kdy se celé Valašsko připravovalo na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze (1895). Muzejní společnost ve Valašském Meziříčí se podílela významnou měrou na sběratelské činnosti a zároveň muzeum sehrálo důležitou úlohu i po ukončení výstavy, kdy se řada exponátů dostala právě sem, do jediné instituce na Valašsku, kde o ně mohlo být odborně postaráno. Z konce devadesátých let a počátku 20. století se dochovaly i výsledky různých průzkumů a cenných badatelských zpráv, které byly vydávány ve Sborníku musejní společnosti v letech 1898 - 1911.
První světová válka ukončila toto poměrně úspěšné období muzea a ke znovuoživení muzejní práce došlo až koncem dvacátých let a ve třicátých letech 20. století. Noví mladí muzejníci - většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé - uspořádali a ošetřili sbírky, zajistili místo pro jejich kvalitní uložení, výrazně zvýšili akviziční činnost muzea, pořádali akce pro veřejnost. V roce 1931 např. přibylo ve sbírkách 1409 ks předmětů a muzejní společnost měla v té době okolo 380 členů.
Významnou úlohu sehrálo muzeum na počátku 2. světové války, kdy se stalo jednou z mála institucí působící (v rámci možností) ve vlasteneckém duchu a navazovalo na pokrokové tradice české kultury. Muzeum pořádalo národopisné akce, připravilo řadu výstav regionálních výtvarníků a podařilo se dokonce zachránit část sbírek městského muzea ve Štramberku, který po Mnichovu připadl Německu. Všechny sbírkové předměty uložené v bednách v trezoru suterénu spořitelny bez úhony přečkaly válku.
V prvních poválečných letech sice nebylo mnoho času věnovat se muzeu, ale členové muzejní společnosti už měli novou koncepci promyšlenou a jejich záměry se postupně podařilo uskutečnit. V roce 1948 byly veškeré sbírky předány městu Valašské Meziříčí, které dostalo za úkol postarat se o jejich umístění a finančně muzeum podporovat. Novým sídlem muzea se stal zámek Kinských ve Valašském Meziříčí, kde byly postupně přestěhovány všechny sbírky.
V padesátých letech nastoupili do muzea první profesionální pracovníci, kteří provedli inventury sbírkových předmětů, ošetřili je, zavedli novou evidenci a nové třídění, které platí až do současnosti.
Současné muzeum spravuje sbírku historickou, etnografickou, starých tisků a rukopisů, sbírku písemností a tisků, archeologickou, sbírku uměleckoprůmyslových prací, výtvarného umění a dále přírodovědné sbírky: botanickou, zoologickou, entomologickou a geologickou. Profesionální muzejníci rozšířili podstatně a hlavně cíleně sbírkotvornou činnost. Sbírky tak byly doplněny o výrobky a dokumentaci místních skláren, o předměty z proslulé Odborné školy pro zpracování dřeva, o gobelíny z místní Moravské gobelínové manufaktury či o část konfiskátu ze zámku Kinských v Lešné. Muzeum ve Valašském Meziříčí dnes vlastní největší sbírku osvětlovacího skla v celé naší republice.
Od počátku 60. let 20. století je muzeum ve Valašském Meziříčí součástí Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně, resp. dnes Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně, jeho sbírky jsou však vedeny samostatně a muzeum je stejně jako v minulosti významným kulturním, společenským a vzdělávacím centrem Valašskomeziříčska.

Budova Městské spořitelny s muzejní expozicí ve Valašském Meziříčí ve 30. letech 20. století.
Muzejní expozice z 30. let 20. stol., foto R. Pavlík.
Stěhování sbírek v době okupace v r.1944 (vpravo poslední předseda MS B. Kašlík), foto L. Kilinger.
První expozice v zámku Kinských po osvobození.

První snahy ze strany dobrovolníků na Vsetínsku o uchování památek z oboru národopisu, ale i umění, školství, průmyslu a živností se objevily už před „Valašskou výstavou národopisnou“ ve Vsetíně v r. 1892. U zrodu myšlenky na založení muzea ve Vsetíně stála řada osvícených občanů, jako historik Matouš Václavek, poslanec Karel Bubela, stavitel Michal Urbánek i jeho tehdejší asistent Dušan Jurkovič. Přes značné úsilí výstavního výboru (z r. 1895) se pro muzeum nenašlo vhodné umístění. O exponáty ze Vsetínska se ochotně přihlásilo tehdy už existující muzeum ve Valašském Meziříčí.
Muzeum ve Vsetíně vzniklo o 40 let později. Bylo založeno v roce 1924 zásluhou lékaře MUDr. Františka Sovy, významného činitele vsetínského kulturního a společenského života, který muzeu věnoval své soukromé sbírky. Jako člen městského zastupitelstva inicioval schůzi vedenou starostou města Josefem Bubelou, na níž byl vytyčen program budoucího muzea a schválen název Vsacké okresní museum ve Vsetíně. Hlavním úkolem pro volné sdružení příznivců městského muzea bylo „pátrati a sbírati na Vsetíně a v okolí starožitnosti a jiné památky všeho druhu a uschovati je ve zvláštním museu, kde by památky byly přístupny obecenstvu a chráněny před zkázou“. O rok později byly Sovovy sbírky - zaměřené na lidovou keramiku, dekorativní předměty ze skla a porcelánu, devocionálie a součásti lidového kroje – vystaveny a zpřístupněny veřejnosti. Tak byly položeny základy muzea a jeho výstavní činnosti.
V roce 1932 propůjčila městská rada muzeu na dobu tří let několik místností v hospodářské škole, kde mladí výtvarníci Karel Langer a Antonín Strnadel instalovali první muzejní expozici. Pro tento účel shromáždila a darovala muzeu řadu tradičního nářadí a náčiní používaného v domácnostech a hospodářstvích na Vsetínsku Okresní jednota republikánské mládeže. V národopisné expozici byl vystaven i soubor fotografií a kreseb, které se staly významným obrazovým dokumentačním materiálem pro studium valašských lidových typů a krojů, lidové architektury a lidové výroby zemědělské i řemeslné. Po zrušení expozice došlo k rozmístění sbírek na různá místa ve Vsetíně.
Záměr Musejního spolku Okresního Sovova muzea, zřízeného k jeho správě v roce 1934, který si za prvořadý cíl vytkl stavbu vlastní budovy muzea a rozšíření členské základny, se nepodařilo pro finanční nesnáze a nedostatek zájmu ze strany veřejnosti zrealizovat. Pozornost muzejníků se tedy soustředila na třídění sbírek a populárně vědeckou činnost. V rámci Musejního spolku byly vytvořeny tři odbory – národopisný, „archivální“ a stavební. O rozvoj muzea se v tomto předválečném období zasloužil hlavně místopředseda muzejní společnosti prof. Josef Válek, který do muzejních sbírek investoval vlastní finanční prostředky, rozšířil je především o vzácné staré tisky a posléze i celý svůj majetek odkázal muzeu. Také spolupracoval na shromažďování a zpracovávání materiálů k vydání Vlastivědy okresu vsetínského, publikace určené předně pro potřeby učitelů.
Během války se rozrostla členská základna Musejního spolku a dosáhla rekordního stavu kolem 140 členů. Nicméně jeho aktivita byla utlumena, i přes získání jednoho stálého zaměstnance muzea a výpomocné síly, díky nimž byla roztříděna knihovna a zkatalogizovány staré tisky. Členové Musejního spolku se podíleli i na natáčení dokumentárních filmů Práce lidu na Valašsku a Valašský porcelán.
V poválečném období opět klesl zájem veřejnosti o členství v Musejním spolku a muzejnictví se ze zájmové spolkové práce v průběhu let mění v odbornou profesi placených zaměstnanců. V den likvidace spolku (1953) vykazoval inventář muzea 2455 sbírkových předmětů a 655 depozit Národní kulturní komise ze zajištěných zámeckých inventářů. Muzeu byly přiděleny místnosti ve staré radnici na Horním náměstí. Po jejich adaptaci tu byla v roce 1952 vytvořena provizorní expozice a začala se připravovat expozice nová, otevřená k 10. výročí osvobození, která se v celostátní muzejní soutěži v roce 1958 umístila na 4. místě. Zrušena byla počátkem roku 1964, kdy se muzeum po sloučení s muzeem ve Valašském Meziříčí a Kelči do společného Vlastivědného ústavu přestěhovalo do vsetínského zámku, kde sídlí doposud.
Zakladatelé vsetínského muzea MUDr. František Sova s chotí Bibianou, roz. Václavkovou.
Budova Odborné zemské hospodářské školy na Horním náměstí ve Vsetíně s první stálou muzejní expozicí ve 30. letech 20. stol.
Z národopisné expozice připravené výtvarníky K. Langrem a Ant. Strnadlem v 1. pol. 30. let 20. stol.
Expozice 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky v přízemí vsetínského zámku v letech 1975 - 1990, foto M. Langer.

Současnost

Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně má dvě odborná pracoviště – společenskovědní, lokalizované jak ve Vsetíně, tak ve Valašském Meziříčí, a přírodovědné ve Valašském Meziříčí. Hlavní náplní obou oddělení je péče o svěřené sbírkové fondy, včetně akviziční, vědeckovýzkumné, prezentační a publikační činnosti. Sběrnou zájmovou oblastí je region Valašsko v hranicích bývalého vsetínského okresu.
Odborní pracovníci rovněž realizují z grantových programů kulturně výchovné a vzdělávací projekty pro veřejnost, především pro děti a mládež (např. lektorské programy k výstavám, přednáškové cykly aj.). V rámci svých populárně naučných cílů vydává muzeum 2x ročně periodikum „Valašsko – vlastivědná revue“.
Powered by Synapse